Opoziční smlouva poškodila politický systém naší země

Dnes je to dvacet let, kdy byla mezi tehdejším vítězem sněmovních voleb ČSSD a druhou nejsilnější stranou ODS podepsána tzv. opoziční smlouva. Tyto dvě strany se pokusily narušit soutěž politických stran tím, že touto dohodou vlastně marginalizovaly smysl opozice jako kontrolního mechanismu toho, kdo vládne. ODS se zavázala, že vítěznou stranu bude tolerovat až do té míry, že se nebude za žádných okolností účastnit na jejím odstavení od moci. Sama, a ani když to navrhne jiný politický subjekt v Poslanecké sněmovně. Tento kolosální podvod na voliči znamenal snahu o privatizaci moci ze strany dvou největších politických subjektů a ve své podstatě útok na parlamentní demokracii ČR. To dokládá prohlasování celé řady ústavních změn a změny volebního zákona v Parlamentu ČR. Malé strany, přenášející do Parlamentu menšinové, ale nikoli marginální názory a postoje, by zanikly, nebo neměly by platformu jak je hájit. U mocí by se střídali už jenom tyto dvě strany. Demokratická soutěž politických stran by byla iluzí… To bylo politické dílo Miloše Zemana a Václava Klause, jejich skutečného vztahu k parlamentní a liberální demokracii.

Důsledky pociťujeme dodnes. Otřesenou důvěru v politiku jako spravedlivý systém správy věcí veřejných. Pociťujeme je i při sněmovních volbách, kdy hlas voliče malé strany má neúměrně menší váhu než hlas voliče strany velké. Tomu, že důsledky tzv. opoziční smlouvy nebyly pro naši zemi ještě mnohem dramatičtější, zabránila ústavní stížnost Václava Havla jako prezidenta republiky. Díky ní Ústavní soud mnohé změny Ústavy zrušil. Škodám morálním, které vznikly zavlečením politického pragmatismu do nejvyšších pater české politiky, ale zabránit nedokázal.