Pročínské prohlášení je v rozporu s koncepcí zahraniční politiky

Senátoři schválili usnesení, kterým se vymezili proti nedávnému pročínskému prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů. Vláda by podle senátorů měla své zahraničně-politické postoje koordinovat s parlamentem a dodržovat vlastní Koncepci zahraniční politiky, která jako jeden ze svých globálních cílů definuje „lidskou důstojnost včetně lidských práv“.
Zahraniční politika České republiky ve vztahu k Čínské lidové republice se stala prvním bodem dnešního jednání Senátu. Zařazení bodu navrhl senátorský klub Starostů a nezávislých (STAN). Důvodem bylo nedávné Společné prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů, které reagovalo na setkání ministra kultury Daniela Hermana s dalajlamou.
Místopředseda Senátu Jiří Šesták za klub STAN se dotázal ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka, kdo tzv. prohlášení čtyř inicioval a v čem byla situace související s návštěvou dalajlamy tak výjimečná, že si vyžádala vznik společného textu prezidenta republiky, předsedů obou parlamentních komor a předsedy vlády.
„Vlastně banální schůzka člena vlády se světově známým duchovním na půdě ministerstva kultury vyvolala reakci čtyř nejvyšších ústavních činitelů, kterou bychom asi marně hledali v polistopadovém období naší republiky. A právě tato neadekvátnost, včetně značně servilního upozornění, že nejvyšší ústavní činitelé se neztotožňují s jednáním vládního kolegy, je něco, co znepokojilo velkou část české společnosti. Jsem rozhodně zastáncem toho, abychom respektovali země jiné, s jinou kulturou, s jinou hierarchií hodnot. Ale i tyto země musí respektovat naše hodnoty, naše vidění světa a principy, podle kterých spravujeme naši zemi a ve kterých vidíme naši budoucnost. A to nejen v budování případných kulturních a obchodních kontaktů, ale především zde na našem území, kde jsme my vlastními pány,“ uvedl Jiří Šesták.
Senátoři klubu STAN připomněli stále platné usnesení Senátu z roku 1998, kterým horní komora „v úsilí o rozvíjení přátelských a nekonfliktních vztahů s ČLR“ vyzvala českou vládu, aby „při dvojstranných jednáních s představiteli ČLR a při mezinárodních jednáních požadovala propuštění politických vězňů a vězňů svědomí v ČLR a respektování mezinárodně uznávaných zásad, týkajících se lidských práv.“ Senát tehdy současně pověřil „všechny své představitele, aby při mezinárodních jednáních aktivně vystupovali na obranu lidských práv obyvatel Číny a Tibetu.“
Po více než 3,5hodinové rozpravě se nakonec senátorům STAN, KDU-ČSL a ODS s pomocí nezařazených senátorů podařilo prosadit usnesení, kterým Senát jednak potvrdil svůj dlouhodobý důraz na euroatlantické směřování české zahraniční politiky a současně vyzval vládu, aby respektovala vlastní Koncepci zahraniční politiky z července 2015, která jako jeden ze svých globálních cílů definuje „lidskou důstojnost včetně lidských práv“. Vláda by podle schváleného usnesení zároveň měla dodržovat své programové prohlášení z února 2014, v němž se zavázala koordinovat zahraničně-politické postoje České republiky ve spolupráci s celým parlamentem.

Pěstujme v sobě sebeúctu a sebevědomí

Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, velevážený Senáte. O zařazení úvodního bodu Zahraniční politika České republiky ve vztahu k Čínské lidové republice požádal senátorský klub Starostů a nezávislých zvláště s ohledem na nedávné společné prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů, které vzniklo jako bezprostřední reakce na oficiální přijetí Jeho Svatosti dalajlámy ministrem kultury Danielem Hermanem dne 18. října 2016. Děkuji, že se projednávání tohoto bodu účastní ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, kterému tím pádem můžeme položit řadu dotazů s touto věcí spojených.
Jeho Svatost dalajláma jezdí do ČR řadu let, byl zván v minulosti i oficiálně nejvyššími místy a váže ho k naší zemi řada přátelských vazeb, kterých ve svých minulých vystoupeních na území ČR nikdy nezneužil, aby vystupoval nepřátelsky k Čínské lidové republice. Vnímání osobnosti dalajlámy je věc Číny, nikoliv naše. Podle informací, které se objevily v tisku, čínská strana usilovala o nepřijetí dalajlámy našimi představiteli a zabránění jeho veřejnému vystoupení.
Po oficiálním přijetí dalajlámy ministrem Hermanem následovala reakce v podobě tzv. prohlášení čtyř nejvyšších ústavních představitelů. Tato reakce překvapila jak svou formou, tak obsahem. Ještě nikdy se v polistopadové sféře nestalo, aby čtyři nejvyšší ústavní představitelé reagovali na jednání člena vlády tímto způsobem. Tato neúměrná reakce podpořená velmi omluvným až servilním tónem vůči jinému státu nemile překvapila velkou část občanů ČR, ale i politiků. Proč byla nutná tato neúměrná reakce, kterou jedna z autorit nejvyšších této země, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, okomentoval pro Aktuálně.cz 27. října těmito slovy: “Od okamžiku, kdy se rozdělila federace a vznikl samostatný český stát, jsme nikdy nebyli svědky společného prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů. To je něco zcela bezprecedentního a já si dovedu představit potřebu takovéhoto prohlášení v okamžiku mohutné krize, mnichovské krize, invaze Varšavského paktu, v předvečer války, při výrazném ohrožení, při přírodní katastrofě.”
Co tedy bylo důvodem této reakce? Byla to reakce svobodná, či vynucená? Byla připravena na patřičných místech, či vznikala mimo legitimní prostor ministerstva zahraničí? Jsou v tomto zájmy nadnárodních korporací či jednotlivců? Byl to pouze nešťastný manévr naší politické reprezentace a diplomacie, či se jedná o trend navazující na aktivity především prezidenta republiky?
Tyto a další otázky je dnes třeba položit a žádat na ně odpovědi, a to z několika důvodů.
Jsme liberální demokracie a žijeme v rodině států podobného politického uspořádání. Jsme provázáni řadou smluv partnerských, politických, obchodních i bezpečnostních. Jsme provázáni vzájemnou loajalitou. Toto partnerství je vzácné, protože přináší naší zemi prosperitu a dosud nám nepoznanou bezpečnost. Jsme svobodná země a musíme velmi dbát, abychom jako občané pěstovali v sobě sebeúctu a sebevědomí. Submisivní reakce vůči cizím státům tomuto imperativu neprospívá.
Ve společné demokratické společnosti, v liberálně demokratické společnosti neexistují omezení, kdo s kým se má setkat. Pro nás politiky je jediné omezení – smíme jen to, co nám dovoluje zákon. A co nezakazuje zákon, to nám zakazuje slušnost.
Jsem rozhodně zastáncem toho, abychom respektovali země jiné, s jinou kulturou, s jinou hierarchií hodnot, aby to pro nás nebyly země na okraji. Ale i tyto země musí respektovat naše hodnoty, naše vidění světa a principy, podle kterých spravujeme naši zemi a ve kterých vidíme naši budoucnost, a to nejen v budování případných kulturních a obchodních kontaktů, ale především zde na našem území, kde jsme my vlastními pány, protože nás k tomu vede jak naše hodnotové zaměření, ale i několik set let tradice zakotvené v humanismu a respektování lidských práv. Vede nás k tomu i dlouhodobé směřování naší země jako liberálně demokratického státu. Česká republika je liberálně demokratický stát, tudíž silně akcentuje základní lidská práva všech tří generací a výrazem toho je připojení k řadě mezinárodních smluv. Za všechny zmiňme Evropskou listinu lidských práv a svobod. Parlament ČR sám v minulých letech přijal usnesení, ve kterých se zcela jasně vymezil k dodržování lidských práv v Číně. Tato usnesení dosud platí a nebyla zrušena. Jsou dosud trvajícím dědictvím étosu, který vznikl se sametovou revolucí, a ten je třeba znovu připomínat a k němu se vracet.
A nyní si dovolím panu ministrovi položit zcela konkrétní otázky.
Pane ministře, v čem byla situace natolik výjimečná, že bylo nutné prohlášení nejvyšších ústavních představitelů zákonodárné, ale i výkonné moci? Kde prohlášení vzniklo a kdo ho napsal? Komu bylo prohlášení určeno? Byl před příjezdem dalajlámy činěn z čínské strany tlak na jeho nepřijetí? Byla tato reakce nejvyšších ústavních činitelů na přijetí dalajlámy požadovaná z čínské strany? Byla tato reakce na přijetí dalajlámy požadovaná z nejbližšího okolí prezidenta republiky? A kolik neveřejných prohlášení tohoto druhu, o kterých veřejnost neví, za dobu této vlády se uskutečnilo? A jakým způsobem byli ústavní představitelé osloveni a jak se připojili a komu prohlášení vlastně bylo směřováno?
Děkuji vám za pozornost.
(Projev během rozpravy k zahraniční politice ČR ve vztahu k Čínské lidové republice na schůzi Senátu dne 30. listopadu 2016.)
161130_senat-cina

Nejsme ustrašení ani nesamostatní!

dalajlamaNa šedesát senátorů a poslanců Parlamentu České republiky se dnes v sídle Senátu sešlo s Jeho Svatostí dalajlamou. Setkání bylo spojeno s debatou, která trvala více než hodinu. Uskutečnila se ve vzájemném hlubokém respektu a úctě.
Setkání ukázalo, že velká část politiků je opačného názoru, než který deklarovalo prohlášení prezidenta, předsedů obou komor parlamentu a předsedy vlády České republiky a který představuje naši společnost jako společnost ustrašenou, nesebevědomou a nesamostatnou. Právě jejich prohlášení oslabuje naši vnitřní sílu a schopnost být suverénní a široce respektovanou zemí. Věřím, že uskutečněné setkání s dalajlamou posílí hrdost a sebevědomí mnoha českých občanů a podpoří pozitivní obraz Senátu České republiky.
Osobně jsem velmi hrdý na možnost setkat se s Jeho Svatostí dalajlamou, promluvit s ním a podat si v úctě a respektu k této světové osobnosti ruku.
Foto: https://twitter.com/zenisek_m