Osudy politických vězňů připomnělo veřejné slyšení v Senátu

V pátek 6. dubna jsem spolu s výborem pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pořádal veřejné slyšení k 50. výročí založení K 231 a 40. výročí založení VONS. Pro připomenutí – jméno klubu K 231 je odvozeno od zákona na ochranu lidově-demokratické republiky z roku 1948, podle kterého komunisté odsuzovali a zavírali politické vězně a kteří se pod tímto názvem v roce 1968 organizovali. VONS (Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných) vznikl v roce 1978 díky řadě členů Charty 77, aby upozorňoval na politicky motivované pronásledování a zavírání občanů Československa.
Sešel jsem se již poněkolikáté se stále menšícím se počtem našich spoluobčanů, které spojují nejen spoluprožitá příkoří a utrpení, ale i obdivuhodná odvaha a vůle sloužit ideálům svobody osobní i celospolečenské. Opět jsem prožil pocit úcty a respektu k těmto statečným lidem, kterým se i po roce 1989 dostávala plnohodnotná satisfakce jen postupně a s odporem mnohých, kteří se na jejich smutných osudech aktivně podíleli jako členové komunistické strany či StB a kteří si zachovali a stále drží různou měrou svůj vliv i v obnovované demokracii. Tato smutná realita je špatným vysvědčením všech občanů, kteří to aktivně či pasivně připouštěli a připouštějí. Neboť tento přístup umožňuje, aby se tragédie komunistické či jiné totality v různé obměně opakovala znovu.
Své poděkování a respekt vyslovený v závěru veřejného slyšení jsem zakončil větou: “Zlu k vítězství stačí jedno – aby dobří a slušní lidé nedělali nic.” Budiž nám to všem výstrahou.

Lidovky.cz: Váží si stát bývalých politických vězňů? Žijeme díky nim ve svobodě, míní odborník

Bývalí političtí vězni se stanou námětem pro diskusi na senátorské půdě. Horní komora parlamentu si nadcházející pátek na tematické konferenci připomene odkaz politicky pronásledovaných lidí, stejně jako otevře debatu o jejich současné pozici ve společnosti. Seminář se koná při příležitosti kulatých výročí vzniku dvou organizací, jež před rokem 1989 poukazovaly na politické perzekuce ze strany režimu.

Letos uplyne 50 let od založení Klubu bývalých politických vězňů (K 231), před čtyřiceti lety zase vznikl Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Přestože se ustavily v politicky odlišné éře, jejich činnost měla společné východisko: upozorňovat na svévolné represe komunistické moci. Právě na pozadí vzpomínek na tato sdružení budou hosté promlouvat o rozměrech slovního spojení politický vězeň.

„Jde o připomenutí založení těchto dvou aktivit, které se institucionalizovaly, a také lidí, kteří trpěli pod komunistickou totalitou. Je potřeba tuto paměť oživovat,“ vysvětlil serveru Lidovky.cz smysl akce místopředseda Senátu Jiří Šesták, který sympozium otevře úvodním slovem. „Je to pro mě vyjádření úcty a respektu k lidem, kteří nemohli svůj život žít ve svobodě jako my,“ dodal.

Celý článek si můžete přečíst na webu lidovky.cz.

Proti Ondráčkovi demonstrovalo v Budějovicích kolem 500 lidí

V Českých Budějovicích proti zvolení poslance KSČM Zdeňka Ondráčka do čela sněmovní komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) přišlo dnes na náměstí Přemysla Otakara II. protestovat kolem 500 lidí. Mávali svítícími mobily, drželi transparenty s nápisy „Obušku z GIBSu ven“, „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ i české vlajky.
U kašny také zapalovali svíčky u fotografií obětí komunistického režimu Jana Palacha, Jana Zajíce, kněze Josefa Toufara, generála Heliodora Píky, Milady Horákové či filozofa Jana Patočky. „My jsme tady tehdy zvonili klíčema, budeme vás podporovat ve všem,“ řekl starší manželský pár dvěma pořadatelům již po 18:30. Na demonstraci přišli i senátor Jiří Šesták (STAN) či proděkan Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity Ondřej Doskočil. Petice lidé podepisovali od 18:30.
Zdroj: zpravodajství ČTK

Hannibal ante portas

Zvolení Zdeňka Ondráčka do vedení Stálé komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů je dalším útokem na demokracii naší země. Na svobody, které komunisti systematicky porušovali – od svobody projevu, pohybu, až po zákaz mučení a nucených prací. Naše svobody, zaručené Listinou základních práv a svobod, jsou tímto opět ohroženy. Zatím symbolicky. Ale symboly se mnohdy mění v realitu. Zdeněk Ondráček s dalšími příslušníky SNB mlátil ženy a muže, kteří se chtěli svobodně vyjadřovat, číst jakékoliv knihy, vzdělávat se, chodit do kostela, cestovat, … – a nebýt za to vše vyhazováni z práce.
KSČM a SPD mají extremismus ve svých ideových základech, ale že se k nim přidalo při hlasování v poslanecké sněmovně tolik poslanců za ANO je z pohledu budoucnosti naší svobodné demokratické společnosti velice nebezpečné. A nepochopitelné. Proč tolika lidem v této zemi nedochází blížící se nebezpečí?! Budeme opět jenom “makat” a držet hubu. Proč se třeseme hrůzou z imigrantů, kteří zde nejsou, a jsme lhostejní k nebezpečí vlády zvůle a strachu, které daleko více a dříve zničí životy našich dětí než apokalyptické vize obchodníků se strachem?
Pouštíme k moci lidi, kteří na svých občanech bezprávně používali násilí. Zodpovědnost za to neseme všichni. Občané této země.

FOTOBLOG: Prosincová setkání a radost z knížky

Ve středu 13. prosince jsem navštívil jednání budějovického Seniorského senátu. To je patnáctičlenný poradní orgán městských radních, který na radnici funguje od roku 2012 díky hnutí Občané pro Budějovice a jeho tehdejším koaličním partnerům. S kolegy senátory jsme se bavili třeba o zdravotnictví a sociálních službách, ale dostali jsme se třeba i na téma údajně chybějící národní hrdosti. A taky jsme se domluvili, že příští rok mi členové Seniorského senátu návštěvu oplatí v pražském Valdštejnském paláci.
V pátek 15. prosince jsme společně s několika někdejšími jihočeskými příslušníky Pomocných technických praporů představili knihu Černí baroni od Černé věže. Nápad zaznamenat životní pouť čtrnácti Jihočechů vznikl v prosinci 2015, kdy jsme spolu s Ivem Moravcem navštívili výroční schůzi „pétépáků“. Knížka, kterou s nimi následně napsal Radek Gális, na 270 stranách ukazuje zrůdnost komunistického režimu, který zcela nesmyslně a zbytečně ničil lidské osudy. Mám z publikace velkou radost a vřele vám ji doporučuji!
Ve stejný den do jižních Čech přijel prezidentský kandidát Pavel Fischer, a tak jsme spolu navštívili několik míst našeho kraje. Třeba třeboňskou společnost Santal, vyrábějící školní nábytek. Nebo vánoční trhy na budějovickém náměstí. A taky Studentský kostel, kde se za obrovského zájmu (nejen) Budějovičáků konala zajímavá beseda. Držím Pavlovi v jeho boji o Hrad palce – naše země by v něm získala od prvního dne zkušeného a respektovaného prezidenta!

Čtrnáct baronů vzpomíná v knize

Příběhy 14 Jihočechů, někdejších příslušníků Pomocných technických praporů, nabízí kniha Černí baroni od Černé věže. Při jejím křtu se v pátek 15. prosince v areálu českobudějovického krajského vojenského velitelství sešli nejen bývalí „pétépáci“. Iniciátor vzniku knihy, senátor Jiří Šesták, ocenil, že přes těžký život, který prožili, mají v sobě bývalí „pétépáci“ tolik síly a optimismu, že mohou být vzorem.

Celý článek si můžete přečíst na webu Českobudějovického deníku.

Černí baroni z Českobudějovicka představí své příběhy v knize

Příběhy mužů z Českobudějovicka, kteří za minulého režimu sloužili v armádě u pomocných technických praporů, nabízí kniha Černí baroni od Černé věže. Publikaci slavnostně představili její autor Radek Gális i pamětníci vojenské služby v těchto útvarech. Publikace představuje 14 příběhů kněží, kulaků nebo jiných lidí, které komunistický režim donutil absolvovat povinnou vojenskou službu u pomocných technických praporů.
“Žijeme v době, kdy spousta lidí rozsévá strach a paniku jen proto, aby tato země nebyla sebevědomá. Tyhle příběhy a setkání s vámi mi dávaly sílu do občanského i politického života,” řekl dnes v Českých Budějovicích bývalým členům pomocných technických praporů senátor Jiří Šesták (Občané pro Budějovice), jenž se na vzniku publikace rovněž podílel.
Celý článek si můžete přečíst na webu Ceskenoviny.cz.

„Ctíme památku této statečné ženy“

Kytici nesoucí výše zmíněná slova jsme za Asociaci soukromého zemědělství ČR položili 26. června k symbolickému hrobu Milady Horákové, který se nachází na vyšehradském hřbitově. Tam tento den proběhl pietní akt, po němž byl vzdán hold i umučeným kněžím, řeholníkům a řeholnicím, kteří se stali oběťmi obou totalitních režimů, při nichž byli pronásledováni. Promluvil zde také Jiří Šesták, místopředseda Senátu Parlamentu České republiky, jenž tuto pietu charakterizoval jako čas pro mlčení či mluvení duší, neboť každé slovo zvláštním způsobem snižuje závažnost chvíle. Miladu Horákovou považuje za statečnou ženu, která umřela pro pravdu, v pravdě a ve jménu důstojnosti lidského bytí, jejího i našeho.

Celý článek si můžete přečíst na webu asz.cz.

Komu zvoní hrana

Je léto a měli bychom odpočívat a dovolit si zapomenout na všední i nevšední starosti. Ale ouha. Je to jako s trojským koněm – chvilková nepozornost a nastal malér.
Trojskými koni (nejenom) letošního léta jsou majitel hnutí ANO Andrej Babiš a poslankyně KSČM Marta Semelová. Pan Babiš s vidinou vítězství ve sněmovních volbách uvolnil své snění natolik, že nám dal poznat, jak to myslí s naší zemí, jejími občany i jejím politickým uspořádáním DOOPRAVDY. A prozradil nám, co nás může po jeho Vítězném říjnu čekat. Andrej Babiš nechce liberální demokracii, nechce pluralitu názorů, nechce mnoho ze základů, na kterých je postavena naše společnost.
Parlamentní diskusi, která v sobě nese oponentní stanoviska, nazývá žvanírnou (zapomíná při tom, že slovo parlament je přímo odvozeno od slovesa parler mluvit, hovořit) a chce debatování ve Sněmovně  omezit. Ale nejen tam. Do vedení měst a obcí by stačilo zvolit starosty či primátory, kteří by vládli bez dalších zastupitelů, bez kontroly, pouze s úřednickým aparátem (odkaz). S tak nekompetentním názorem se člověk hned tak nepotká ani v hospodě.
Senát je nutné omezit, sní pan Babiš, protože zdržuje legislativní proces a je navíc drahý. To, že Senát může zamezit ústavním změnám, omezování základních práv a svobod, že je jednou z důležitých pojistek, aby vláda momentální většiny nepohrdala právy momentálních menšin, aby se zabránilo změnám ve vládu autokratickou či diktaturu, vůbec neřeší, protože je mu přemýšlení v ústavní rovině prostě cizí.
Opozici nechápe jako protiváhu vládnoucí moci, jako zásadní předpoklad demokracie, protože o demokracii pan Babiš nepřemýšlí. Přemýšlí o vládě, přemýšlí o uchopení moci, o její realizaci. Přemýšlí o nákladech a výnosech. Přemýšlí o osobním mocenském vítězství. Politika je pro něj realizace podnikatelského záměru specifickými prostředky.
Pan Babiš je šéf a má řídit firmu. Pro řízení společnosti je nevhodný, neboť sloužit společnosti, pomáhat slabším a bránit je, rozumět liberální demokracii a pečovat o ni, je mu velice vzdálené a nevnímá to jako svou politickou prioritu. Svěřit Andreji Babišovi politickou moc i s jejími mocenskými atributy je pro společnost nebezpečné a nezodpovědné.
Ještě nebezpečnější je mít v politickém prostoru osobu jako je komunistická poslankyně Semelová. Pokud z jejích úst vychází, že “demokracie a komunismus se nevylučují” (odkaz), je to nejen lež, ale jsme svědky zvrhlého blábolení člověka, kterému nevadí stovky umučených a zavražděných nevinných lidí, statisíce nevinných uvězněných občanů a statisíce nevinných vyhnaných ze své vlasti. Pokud se někdo k této ideologii hlásí i přes hrůzné zločiny, zaslouží si co nejdůraznější odmítnutí. Politické i občanské.
Pokud navíc volá po změně režimu vedoucího či navazujícího na onu totalitu, pak je nutné nejen mít se na pozoru, ale případně se i aktivně bránit, aby se tito lidé nedostali k moci.
Nechceme-li nové zavražděné, nové umučené, nové vyhnané, nechceme-li autokratický režim, který od Andreje Babiše převezmou dobrovolně či násilím komunisté, aby jej změnili v novou diktaturu, nesmíme být lhostejní a bez paměti. Nikdy se neptej, komu zvoní hrana. Tobě zvoní!