Otáčivé hlediště vytvořil Joan Brehms před 60 lety, dnešní podobu zavrhl

Před šedesáti lety se diváci poprvé povozili na malém otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Dnes je to nejznámější česká divadelní scéna pod širým nebem. Tvůrcem točny byl Joan Brehms, scénograf, grafik a divadelní architekt lotyšského původu. Do Československa se dostal v roce 1945 s Rudou armádou.

„Brehms celý život vytrvale usiloval o překonání omezujícího kukátkového divadla, o přiblížení se k novému jednotnému prostoru, o překonání rozděleného prostoru a vztahu tak, aby odpovídal našemu dnešnímu vícedimenzionálnímu vidění, slyšení a chápání života,“ podotýká Jiří Šesták, senátor a bývalý ředitel Jihočeského divadla.

Brehms však vždycky dbal na to, aby hlediště citlivě zapadalo do unikátní barokní zahrady. To se ale s přestavbou točny v letech 1988 až 1993 nepodařilo. Čtvrté, 650tunové hlediště pro 644 diváků Brehms odsoudil a nehlásil se k němu.

Celý článek si můžete přečíst na webu iDnes.cz.

Šedesát let otáčivého hlediště v Českém Krumlově

V pátek 6. června 1958 se poprvé otočilo tehdy malé otáčivé hlediště v zahradě českokrumlovského zámku. Začal tak podivuhodný příběh originálního a ojedinělého divadla.

Uvádění divadelních představení ve volné přírodě je ve své podstatě návrat k principům divadla starého Řecka a snad ještě před něj. V divadle starého Řecka se dostáváme do „kosmického“ prostoru, který vytváří základní prvky života vůbec a tedy i lidské existence. Divadlo v přírodě se za určitých okolností stává „skutečností“, protože daleko snáze lze docílit dojmu splynutí prostoru, kde se odehrává divadelní příběh, s reálným prostorem diváka. Divák je daleko více součástí procesu tvoření. Příroda sama o sobě svou obrovskou silou inspiruje a podporuje emocionální vnímání.

Otáčivé hlediště je vlastně spojením mechanického elementu a imaginace v přírodním prostoru. Samotný princip je znám řadu století. Točnu použil poprvé Leonardo da Vinci při milánské slavnosti na počest Isabelly Aragonské.

V českých zemích byl významným představitelem tohoto úsilí scénograf a divadelní architekt Joan Brehms, autor řady řešení divadelního prostoru jako celku, který dal v roce 1958 vzniknout otáčivému hledišti v barokní zahradě českokrumlovského zámku. Brehms celý život vytrvale usiloval o překonání omezujícího kukátkového divadla, o přiblížení se k novému jednotnému prostoru, o překonání rozděleného prostoru a vztahu tak, aby odpovídal našemu dnešnímu vícedimenzionálnímu vidění, slyšení a chápání života.

Výjimečnost romantického anglického parku s barokním zámečkem nabízí využití pro realistické kulisy či scénografické prvky, které vytvářejí a podporují konkrétní prostředí pro divadelní situaci. Anebo se nabízí možnost inscenovat dramatický text s průjezdy celým prostorem a permanentním „filmovým rozhýbáním“ scénického prostoru, což v uzavřené divadelní budově není téměř možné. Je ale také velikou výzvou pro samotné umělce na scéně, kteří zde, ve světle reflektorů, tvoří vlastním slovem, zpěvem či pohybem pod nekonečným nebem. Vyžaduje to však jinou hlasovou techniku, jiný pohyb a mnohdy i jinou fyzickou kondici.

Přírodní jeviště, do kterého je zasazeno otáčivé hlediště, je pro tvůrce výzvou k pokoře. Zasazení příběhu na opravdovou zemi, do opravdové přírody a pod skutečné noční nebe, umožňuje silný imaginativní prožitek, jehož důsledkem je uvědomění si sounáležitosti s přírodou, s jejími tvořivými silami, s posvátností Kosmu. Divák si odnáší silný citový zážitek z poznání, které je v umělém prostoru divadla, ale vlastně i v celém současném městském způsobu života potlačen a pozapomenut.

Je velmi zvláštní, ale i příznačné, že mluvíme-li o tomto divadle v přírodě, používáme slova z oblasti emotivní, citové. Skutečně, za desítky let existence hraní před otáčivým hledištěm se ukázalo, že filosoficky laděné hry, postavené především na racionalitě a logice slova, dominantní prostor noční přírody lehce nepřijímá a takový příběh mnohdy zůstává „viset“ v jakémsi vzduchoprázdnu. Stejně tak scénografie, která nerespektuje danost reálných stromů, chvění listů, atmosféru zataženého nebo hvězdného nebe, působí banálně až nepatřičně. Dramaturgie přinášející témata lyrická či lyricko-dramatická, může tvůrce přivést k doteku tajemství přítomné přírody. Komedie je komerčně vděčná volba, ale většinou zůstává před prahem tohoto tajemství.

Hledáme-li odpověď na mnohdy diskutovanou otázku, zda jsou divadelní představení na otáčivém hledišti, těšící se velikému diváckému zájmu, akcí především komerční, nebo jedná-li se i o umělecký proces a umělecké dílo, pak se dostáváme k tomuto rozcestí volby. Pokud tvůrci přistupují s pokorou k prostoru konkrétní přírody a neznásilňují ji, pokud ji respektuje autor díla, scénograf, režisér, skladatel hudby. Když pochopí, že mohou v souznění s prostorem konkrétní přírody příběh dotvářet, ale nikoli přetvářet. A když rozpoznají různé vlnové délky energií génia loci, pak je možné se potkat s velmi emotivně silným uměleckým dílem. Chrám přírody i divadelní umění zde mohou být v jednotě.

Ale je velmi lákavé jít snadnou cestou líbivosti a přitažlivé komerce a tajemství přírodního prostoru potlačit a následně tak i zapomenout na výjimečné umělecké možnosti, které nabízí fenomén tohoto divadla.

Otáčivé hlediště Joana Brehmse v zámecké zahradě v Českém Krumlově je významný a ojedinělým reprezentantem přírodního divadla s originálním řešením scénického prostoru. Princip otáčivého hlediště zasazeného do staletého anglického parku je velikou předností, kterou nedisponují ani velmi slavné open air scény /jezerní jeviště v Bregenz, Aréna ve Veróně, římské lomy u Neziderského jezera či středomořské řecké amfiteátry/.

Samotný fenomén otáčivého hlediště nebyl posledním výrazným pokusem Joana Brehmse jak řešit „divadelní prostor jako prostor nedělitelný s možností velké proměnlivosti a variabilnosti v průběhu představení“. Usazením otáčivého hlediště do přírody s otevřeným nebem se stalo ve vertikále součástí nekonečné dimenze. Tato úžasná možnost si ale vybrala i svou daň. Joan Brehms si jistě uvědomoval důležitý handicap otáčivého hlediště v plenéru. Ztratil se totiž intimní prostor. Neboť také interiérový výjev či intimní situace tu musí být zasazeny do přírody, kde jsou konfrontovány s reálnými rozměry stromů i výškou nebe a ztrácejí tak velkou část křehké intimity. To provokovalo Brehmse k dalšímu hledání.

Vrcholem Brehmsovy snahy je vytvoření projektu polydimenzionálního divadelního zařízení, který spojuje jak princip otáčivého hlediště ve volné přírodě, tak i intimitu uzavřeného divadelního prostoru. Otočením vnitřní části hlediště proti vnější vzniká malý, intimní prostor uprostřed, který je vlastně opakem plenérového prostoru. Model polydimenzionálního hlediště byl dalším krokem Joana Brehmse jak využít scénický prostor plenérového divadla a zároveň řešit jeden ze zásadních nedostatků, které plenérové divadlo nabízí.

Brehmsův projekt polydimenzionálního divadla jen dotvrzuje, že v osobě divadelního architekta a scénografa Joana Brehmse mělo české divadlo unikátní možnost potkávat se s významnou osobností evropského rozměru. Jeho celoživotního sepětí s Jihočeským divadlem je významnou součástí historie tohoto divadla, ale i velikým závazkem pro současné umělce, aby fenomén otáčivého hlediště užívali nejen pro svou diváckou a ekonomickou atraktivitu, ale především jako naprosto ojedinělou příležitost k umělecké tvorbě. K hledání silné umělecké výpovědi skrze slovo, zpěv, hudbu a pohyb. Je i závazkem pro politiky a vlastně celou veřejnost, aby fenomén otáčivého hlediště v jižních Čechách nezanikl, ať už z důvodů finančních, i z prostého důvodu, že toho, co máme doma, si vážíme mnohem méně než toho, co vlastní v daleké cizině. Je třeba si neustále připomínat tento závazek a odkaz výjimečného umělce, jakým byl Joan Brehms. Ale také odkaz mnoha herců, zpěváků, hudebníků, tanečníků, režisérů a výtvarníků, kteří stvořili tisíce nádherných představení pod nekonečným letním nebem.

Jiří Šesták, bývalý ředitel Jihočeského divadla,
místopředseda Senátu Parlamentu České republiky

Díky za vše, milý Martine!

Dnes slaví narozeniny výjimečný znalec Williama Shakespeara – profesor Martin Hilský. Přeložil mistrovo kompletní dílo a to s takovou erudicí a v umělecké kvalitě, že osobně z rukou královny Alžběty II. převzal řád Jejího Veličenstva.
Vždy jsem si považoval, že nás pojilo přátelství, které vznikalo každým uvedením jeho překladu v Jihočeském divadle či mou hereckou účastí. Naposledy v Jak se vám líbí v režii Davida Radoka.
Martin Hilský kongeniálně vyprávěl Shakespearovy příběhy skrze krásu a mnohovrstevnatost českého jazyka. A v divácích se při představeních rodila hrdost na mateřský jazyk.

Jako třešinku od života jsem přijal dárek v podobě několika večerů, kdy jsme spolu s Martinem Hilským přednášeli Sonety velikého Williama. On řečí mistrovou, já zas v překladu českého mistra.
Díky za vše, milý Martine! A za nás za všechny. Jiří

Cíle divadla: přilákat turisty, vyřešit točnu v Krumlově

Jihočeské divadlo si vytyčilo pět velkých úkolů, které chce splnit v následujících deseti letech. Třeba konečně vyřešit problém otáčivého hlediště v Českém Krumlově a pokusit se postavit novou budovu divadla. Co z toho je reálné?
Už více než půl století se mluví o vybudování nového divadla v Budějovicích. Vznikl i projekt, ale dál už se věc nedostala. Má v současné době rozhodně menší šanci na úspěch než točna. „Na druhé straně je nové divadlo dokonce i součástí strategie města České Budějovice,“ připomíná Průdek.
Z čerstvé studie útvaru hlavního architekta města vychází jako nejvýhodnější lokalita pro stavbu Mariánské náměstí, kde se s ním počítalo právě už před půl stoletím. Dokument prověřoval i Senovážné náměstí, prostor u výstaviště na Dlouhé louce, na Sádkách a ve Čtyřech Dvorech v areálu bývalého tankodromu.
Podle Průdka je však důležitější otázkou, než kde stavět, spíše jakou formou. Senátor a bývalý ředitel divadla Jiří Šesták upozornil, že pro rozpočet města by to byla obrovská zátěž a bez úvěru nebo pomoci dalších stran by stavba zřejmě nebyla možná. „Budějovice tak zůstávají smutným příkladem, kde chybí velká kulturní instituce. Nikdy se nepodařilo vybudovat ani kvalitní zázemí pro filharmonii a všichni tak jsou v určitém stavu improvizace. Bude to chtít odvahu a pak samozřejmě finanční prostředky,“ míní Šesták. Dovedl by si představit, že by v nové budově mohla společně sídlit právě hudební i divadelní tělesa.
Vyšlo v MF DNES (Jihočeský kraj), 30.11.2017

Legenda nám nabízí své síly a svou autoritu

S organizátory koncertního uvedení Dona Giovanniho spolupracuje také místopředseda Senátu PČR Jiří Šesták. Zeptali jsme se ho, jaký byl jeho motiv.

JŠ: Být přítomen výjimečné kulturní události. Možnost přivítání světové operní osobnosti Plácida Dominga není mimořádná pouze v rovině jednotlivých koncertních uvedení opery Dona Giovanniho v místě jeho světové premiéry, ale i velikou možností propagovat Prahu a Českou republiku jako jedno z možných kulturních center Evropy. Komunismus ničil staletou kulturní křižovatku, kterou Praha v minulých stoletích byla. Již samo působení W. A. Mozarta je toho důkazem. Toto si uvědomuje i maestro Domingo a je úžasné, že nám tato legenda nabízí své síly a svou autoritu, abychom mohli zpřetrhanou kulturní kontinuitu znovu obnovovat. A to nejen spoluprací na tomto projektu.

Jak jste se k tomuto projektu dostal?

S iniciátory události jsem spolupracoval jako ředitel Jihočeského divadla na uvedení opery Cavalcantiho Komediantů na otáčivém hledišti v Českém Krumlově v titulní roli s Josém Curou a šlo nám o podobný cíl. Nejen přivést mimořádnou operní osobnost do Česka, ale dokázat, že jsme země, která má ctižádost, ale i dost schopností uspořádat výjimečné kulturní události, které registrují i lidé v zahraničí. Proto jsem rád, že jsem mohl nabídnout některé ze svých organizační schopností a zkušeností i tomuto nadcházejícímu projektu.

A vaše očekávání?

Spíše přání. Abychom si této události vážili a pomohla nám v hrdosti na českou kulturu. Aby si jí vážili nejenom diváci obou večerů, ale co nejvíce našich spoluobčanů. Aby si její význam uvědomili politici i úředníci, kteří mají mnohdy vliv na to, zda se tyto události stanou v naší zemi, anebo jim poskytnou vlídnější zázemí jiné evropské metropole. A netýká se to jenom peněz. A aby možnost spolupráce s Plácidem Domingem nebyla jeho poslední účastí na kulturním životě české společnosti.

Projev na předání Ceny Franze Kafky

Dobrý večer, dámy a pánové. Cítím se jaksi nesvůj, mám-li zde při příležitosti předání Ceny Franze Kafky skrze slova přispět k svátku slova, kterým udělení této ceny bezesporu je. Vlastně jsme se sešli, abychom svým způsobem oslavili svátek slova a skrze dnešního laureáta jeho mistrného užití. Je to důležitý okamžik. Nejenom pro autora, jemuž se tímto dostává uznání, zpětné vazby, která mu přináší potvrzení, že jím vtělené myšlenky do tištěných slov nacházejí své poselství, ale že literatura samotná je stále onou mytickou archou uchovávající racionální i emocionální paměť člověka, udržující jeho fantazii a moudrost nezapomenutou. Že literatura stále poskytuje ono tak důležité spojení mezi světem naší každodennosti a lidskou empatií, vnímavostí a schopností zachytit chvění okamžiku v lidské duši. A to jak slovem tištěným, tak slovem živým, třeba v divadelním prostoru.
Slovem jednáme, slovem ubližujeme, slovem povzbuzujeme, slovem vytváříme, slovem ničíme… Potřeba literatury je potřebou rozumět slovu, jeho obsahu, jeho energii. duchovní i fyzické. Potřeba literatury je však i potřebou pochopení, co je za slovem, co slovo samo neunese, kdy samo slovo je klíčem uzamykající naše další a hlubší pochopení prostoru, do kterého jsme se zrodili. Takovou schopnost přináší nám i dílo toho, po kterém je tato cena pojmenována – Franze Kafky.
Ony téměř nepostihnutelné a nehmatatelné vhledy do mezisvětů slov jsem si před mnoha lety uvědomil při jednom z řady rozhovorů s mým kamarádem, také laureátem této ceny, Arnoštem Lustigem. Seděli jsme na lavici před jeho sázavskou chatou, u stolu, kde psal Ota Pavel Smrt krásných srnců, jedli jsme šunkový salám a čerstvé rohlíky a Arnošt povídal, jak psaní slov, ze kterých skládá své příběhy, mu pomáhá mluvit o světě za slovy, o světě vzpomínek a pocitů, které slova ani neunesou. A mluvil o nedokonalosti literatury, ale také o její nenahraditelnosti. I díky tomuto rozhovoru chovám hlubokou úctu k těm, kteří nás dokáží  doprovázet svým literárním uměním do tajemných míst života, mnohdy schovanými za branami samotných slov.
Děkuji paní Margaret Eleanoře Atwoodové za její umělecké dílo a jménem Senátu Parlamentu České republiky, ale i jménem svým blahopřeji k jejímu ocenění  Cenou Franze Kafky.
Je mi ctí být dnes zde s vámi.

Výstava o J. Brehmsovi – ohlasy lotyšských médií

Velvyslanectví České republiky v Lotyšsku mi poskytlo přehled mediálních ohlasů na zahájení výstavy o Joanu Brehmsovi, spoluautorovi původního otáčivého hlediště, v jeho rodišti Liepaji v Lotyšsku. Je vidět, že celé to snažení mělo smysl a že se podařilo nejen splatit dluh Joanu Brehmsovi, ale také napomoci pozitivnímu vnímání naší republiky v Lotyšsku. Mám z toho velikou radost.

Sympózium a zahájení výstavy – Joan Brehms (1907 – 1995): scénograf, architekt, malíř – ve městě Liepāja dne 16. září

Téma sympózia i výstavy se setkalo s velkým zájmem i ve sdělovacích prostředcích. Obsáhlé články o české akci přinesly i noviny Latvijas Āvize, portál veřejných lotyšských médií (LSM), dva portály regionálních liepājských médií, The Baltic Times a  portál Ministerstva kultury Lotyšska, časopis Kurzemes vārds, časopis 100 labi padomi apod.

Přehled lotyšského tisku a TV

1. Johans Brēms – nezināmais scenogrāfijas ģēnijs (Joan Brehms – neznámý genius scénografie)
Autor článků: Viesturs Sprūde, list: Latvijas Avīze, 15.9.2017, http://www.la.lv/johans-brems-nezinamais-scenografijas-genijs/

Pod tímto titulkem autor článků informoval o tom, že v sobotu dne 16. září v 6. patře koncertní síně Velký jantar v Liepāje za účasti ministryně kultury Lotyšska Dace Melbārde bude slavnostní otevřena výstava Joan Brehms (1907 – 1995): scénograf, architekt, malíř.

Osobnost Joana Brehmse nebyla v Lotyšsku dosud známa, ale v historii České republiky a Německa je Brehms považován za génia avantgardní scénografie. V České republice Joana Brehmse respektují jako zachránce a restaurátora barokního divadla v Českém Krumlově. Výstava představuje Joana Brehmse jako uměleckou osobnost – architekta, scenáristu, malíře a grafika, který je součástí divadelní historie několika zemí střední a východní Evropy, jehož myšlenky jsou v mnoha ohledech stále živoucí a inspirující.

2. Johans Brēms – slavens Čehijā, nezināms dzimtajā Latvijā (Joan Brehms – známý v Čechách, neznámý v Lotyšsku)
Portál: LSM, autor: TV Kurzeme, 16.9.2017, http://www.lsm.lv/raksts/kultura/teatris-un-deja/johans-brems-slavens-cehija-nezinams-dzimtaja-latvija.a250382/

Pod tímto titulkem autor článků informoval o tom, že v koncertním sále Velký jantar v Liepāja byla zahájena výstava věnovaná nejen v české a německé kulturní historii významnému scénografovi, architektovi a malíři Joanu Brehmsovi. Výstava byla přivezena do Lotyšska velvyslanectvím České republiky v Rize, a Češi neskrývají, že považují Brehmse za génia. Pro velkou část obyvatel Liepāje bylo velkým překvapením, že se v Liepāje narodil tak významný scénograf.

3. Exhibition (Výstava)
Autor článků: Lauma Anta Tipāne, portál: The Baltic Times, 14.9.2017, https://www.baltictimes.com/exhibition__joan_brehms__1907-1995___scenographer__architect_and_painter_/

Autorka článku oznámila, že v sobotu dne 16. září bude slavnostně otevřena výstava o Joanu Brehmsovi. Joan Brehms se narodil se v Lotyšsku v roce 1907 v Liepāji. Studoval na Akademii umění v Jeně a v Erfurtu (1927), na Bauhausu ve Weimaru a pracoval v Polsku a Německu. Od roku 1945 do roku 1978 byl režisérem Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. V roce 1958 navrhl první divadlo s otáčivým hledištěm, postaveným v zámeckých zahradách v Českém Krumlově. Hlavně pro ten návrh zařadila světová scénografická literatura Joana Brehmse mezi nejlepší scénografy světa.

4. Cheshskij scenograf iz Libavy (Český scénograf z Liepāja)
Autor článků: Natalja Lebedeva, list: SEGODNJA, 19.9.2017, http://vesti.lv/news/cheshskii-scenograf-iz-libavy/

Pod tímto titulkem autor článků informoval o tom, že v sobotu 16. září 2017 se konal seminář věnovaný osobnosti scénografa lotyšského původu, tvůrce modelu otáčivého hlediště v Českém Krumlově, Joana Brehmse. Výstava a seminář se konaly u příležitosti 110. výročí narození J. Brehmse. Po semináři následovalo slavnostní otevření výstavy. Výstavu připravilo Národní muzeum České republiky pod záštitou místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky p. Jiřího Šestáka a ministryně kultury Lotyšska paní Dace Melbārde ve spolupráci s Městským úřadem Liepāja, s Koncertní síní Velký jantar, Jihočeským divadlem České Budějovice a rodinou J. Brehmse. Dále je ve články uvedeno, že po skončení války v květnu 1945 se umělec usadil v Českých Budějovicích, stává se scénografem Jihočeského divadla a za 40 let byl autorem scénografie pro více než 300 představení. Brehms restauroval staré budovy a oživoval barokní divadlo v Českém Krumlově. Spolu se svou manželkou shromažďovali a systematicky dokumentovali údaje o jihočeské barokní architektuře. V roce 1979 obdržel patent na otáčivé hlediště.

5. Ar plašu Čehijas delegāciju atklāj izstādi (Zahájení výstavy se zúčastnila velká delegace z České republiky)
Portál: liepajniekiem.lv, autor: TV Kurzeme, 19.9.2017, https://www.liepajniekiem.lv/tv-kurzeme/sizeti/ar-plasu-cehijas-delegaciju-atklaj-izstadi-208939

Pod tímto titulkem autor článků informoval o tom, že v Lotyšsku je zatím velmi málo známo o Joanu Brehmsovi. Ačkoli na počátku devadesátých let 20. století chtěli v Lotyšsku uspořádat výstavu, bohužel nebyl tento nápad realizován. Stalo se to nyní, výstava je otevřena v Liepāji a jde o významnou událost v kultuře Lotyšska i České republiky. “Tento příběh se začal před rokem a půl, když jsem navrhl panu Miroslavu Koskovi, aby propagoval jméno Joana Brehmse v Lotyšské republice, protože to byl jedinečný člověk,” řekl místopředseda Senátu Parlamentu České republiky Jiří Šesták, který byl ředitelem Jihočeského divadla a spolupracoval s Brehmsem celých deset let. Ministryně kultury Lotyšska Dace Melbārde zdůraznila, že tato událost je důkazem toho, že příběhy lotyšských osobností jsou nevyčerpatelné.

6. Liepājas koncertzālē “Lielais dzintars” atklās izstādi “Johans Brēms (1907 – 1995): scenogrāfs, arhitekts, gleznotājs” (V koncertní síní Velký jantar v Liepāja bude zahájena výstava Joan Brehms (1907 – 1995): scénograf, architekt, malíř)
Webové stránky ministerstva kultury LR, 12.9.2017 https://www.km.gov.lv/lv/kultura/visi-jaunumi/liepajas-koncertzale-lielais-dzintars-atklas-izstadi-johans-brems-1907-1995-scenografs-arhitekts-gleznotajs-1032

Webové stránky ministerstva kultury LR zveřejnily informaci o tom, že výstava představí Joana Brehmse jako sofistikovanou uměleckou osobnost – architekta, scénografa, malíře a grafika, který byl přijat do divadelní historie několika zemí střední a východní Evropy a jehož myšlenky jsou stále živé a inspirující. Dále bychom neměli zapomínat, že díky Brehmsovi bylo zachráněno zámecké barokní divadlo v Českém Krumlově. Toto bylo v souvislosti s premiérou Molièreho Le Tartuffe v roce 1961. Předtím se publikum jenom v roce 1906 posadilo v tomto jedinečném divadelním hledišti.

7. Sestdien būs Brēmam veltītas izstādes atklāšana un lektorijs (V sobotu slavnostní zahájení výstavy a sympozium o Brehmsovi)
Portál: www.irliepaja.lv, 14.9.2017 https://www.irliepaja.lv/lv/raksti/kultura/sestdien-bus-bremam-veltitas-izstades-atklasana-un-lektorijs/

Pod tímto titulkem portál informoval o tom, že v sobotu dne 16. září bude ve spolupráci s velvyslanectví České republiky v Lotyšsku slavnostně zahájena výstava Joan Brehms (1907 – 1995): scénograf, architekt, malíř. Sympózia a výstavy se zúčastní reprezentativní česká delegace zastupující Senát PČR, Národní muzeum (mj. GŘ M. Lukeš), Magistrát Českých Budějovic (místostarosta, bývalý ministr kultury J. Talíř), Město Český Krumlov (starosta D. Carda) a Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích (ředitel L. Průdek). Celé akce se rovněž zúčastní početná skupina známých a přátel Joana Brehmse z jižních Čech, členové diplomatického sboru, z lotyšské strany paní ministryně kultury, představitelé města Liepāja a lotyšského Divadelního muzea z Rigy. Velvyslanectví České republiky v Rize připravilo při této příležitosti autobusový zájezd pro početnou skupinu členů Lotyšsko – české společnosti z Rigy.

8. Teatrā inženieris Brēms (Divadelní inženýr Brehms)
Autor článků: Ilze Kļepikova, časopis: Kurzemes vārds / Příloha: Kultūras Pulss, 9/2017

Pod tímto titulkem autorka článku informovala o tom, že seminář k výstavě Joana Brehmse v Liepāji zahájil a moderoval p. Jānis Siliņš, ředitel Divadelního muzea v Rize. Autor výstavy, vedoucí Divadelního oddělení Národního muzea p. Vojtěch Poláček, poté pohovořil o otevírané výstavě a podrobně přítomné seznámil s architektonickými experimenty J. Brehmse v kontextu světové divadelní architektury a vrcholných scénografií J. Brehmse v 60. letech 20. století. Místopředseda Senátu Parlamentu ČR Jiří Šesták pokračoval přednáškou o otáčivém hledišti jako unikátním zpřístupnění přírodního prostoru scénickému umění a o polydimenzionálním hledišti jako ojedinělé divadelní vizi J. Brehmse čekající stále na svou příležitost. K budoucnosti otáčivého hlediště v areálu českokrumlovského zámku se vyjádřil ředitel Jihočeského divadla České Budějovice Lukáš Průdek. Fotografové Dana Vitásková a Michal Tůma, zástupci rodiny J. Brehmse, představili scénografa Joana Brehmse ve fotografiích napříč časem a paní Baiba Māzere, lotyšská malířka a rodinná přítelkyně J. Brehmse, vzpomínala na cesty do Československa a přátelství se scénografem. Vlastní výstavu poté zahájil úvodním slovem velvyslanec České republiky v Rize Miroslav Kosek.

9. Kurš izgudroja rotējošu skatītāju zāli? (Kdo vymyslel otáčivé hlediště?)
Autor článků: Sarmīte Pujēna, časopis: 100 labi padomi (říjen 2017)

Pod tímto titulkem autorka článku  informovala o tom, že se zahájením výstavy podařilo splnit dlouholetý sen příbuzných a přátel J. Brehmse, české odborné veřejnosti a kulturních institucí, tedy navrátit památku významného českého scénografa do jeho rodného města. Dále je ve články uvedeno, že to je třetí výstava Národního muzea ČR v Lotyšsku (první výstava byla k 700. výročí narození Karla IV. pod názvem Karel IV., král český a císař římský v Bausce, druhá – Konec Pražského jara. Tragický protest studenta Jana Palacha v Rize).

10. Johans Brēms – slavens Čehijā, nezināms dzimtajā Latvijā (Joan Brehms – známý v Čechách, neznámý v Lotyšsku)
16.9.2017 18.00 LTV.LV (Latvijas Ziņas- LTV Panorāma)

V den zahájení výstavy bylo vysíláno v lotyšské televizi LTV v pořadu Panorāma interview s autorem výstavy Vojtěchem Poláčkem s názvem: Joan Brehms – slavný v Čechách, neznámý v Lotyšsku. (https://www.youtube.com/watch?v=cl4JDJ3Aei8).

Zpracovala: E. Krupoviča, Velvyslanectví České republiky v Lotyšsku

Předvolební debata: Herman vysvětloval, proč nepředložil slíbený zákon

Českou kulturu čekají bohaté časy. Z desítky politických stran, které mají nejvyšší šanci dostat se do Poslanecké sněmovny, jich devět slibuje zvýšení výdajů na kulturu. S výjimkou pirátů se na tom shodli všichni účastníci předvolební debaty, kterou v Praze v pondělí uspořádala nově vzniklá Platforma uměleckých profesních organizací.

Ministr kultury Daniel Herman během debaty čelil kritice za to, že nepředložil zákon o takzvané veřejnoprávní instituci v kultuře, který vláda slíbila v programovém prohlášení. Zákon by měl 29 příspěvkovým organizacím ministerstva kultury, mezi něž patří třeba Národní galerie nebo Česká filharmonie, umožnit přeměnit se do podoby, v níž budou efektivněji fungovat, skrze správní rady se ubrání případnému politickému tlaku, snáze docílí vícezdrojového financování a například už nebudou odkázány na tabulkové platy. Přínosy takového zákona v pondělí nejvýstižněji shrnul Václav Novotný za TOP 09. Ministr Herman tento zákon během svých čtyř let ve funkci nepředložil. Vloni na jaře dokonce zablokoval senátorský návrh, za nímž stálo osm zákonodárců z různých stran v čele s bývalým ředitelem Jihočeského divadla Jiřím Šestákem.

Hermana za to v pondělí ostře kritizoval právě Václav Novotný z TOP 09. “Vnímám to jako velký dluh vlády a pana ministra osobně,” řekl Novotný, podle nějž je příspěvková organizace “formou poněkud odeznívající”, jak pravil.

Celý článek si můžete přečíst na webu ihned.cz.

Ad LN 21. 9.: ND bez řádně vybraného ředitele a řádné koncepce

Zaměstnanec Národního divadla Jakub Hrubý svým dopisem otištěným v LN 21. 9. 2017 bezděky odhalil, že vmanévrování ministra zahraničí do nepříjemné mediální situace nebylo motivováno snahou o zlepšení podmínek zaměstnanců, ale spíše pokusem nalézt spojence v jeho soukromém boji proti řediteli ND. Nemělo by smysl na dopis reagovat, kdyby pan Hrubý tak výrazně nezkresloval skutečnost.
Po skandálním nezdůvodněném odvolání ředitele ND PhDr. Ondřeje Černého a neschopnosti vedení ministerstva kultury reagovat na protesty kulturní obce se ministryně Hanáková rozhodla ustanovit expertní tým, který by nastalou situaci řešil. Nešlo pouze o absenci ředitele, ale také o nedořešenou fúzi ND a Státní opery, kdy v rozpočtu ND chyběly desítky milionů na platy. Expertní tým navrhl ministryni vhodného dlouholetého ředitele Divadla J. K. Tyla v Plzni Jana Buriana. Při následném jednání byl tento koncepční materiál s Janem Burianem projednán a kandidát se s ním vcelku ztotožnil. Tento materiál byl následně ministerstvem akceptován, důkazem čehož bylo jmenování Jana Buriana. Celou dobu byl současný ředitel vystaven lživé kampani, jejímž cílem bylo zastavit prosazení koncepce transformace ND. Jedním z „plodů“ kampaně bylo jeho odvolání v první den nástupu do funkce a následné „odvolání odvolání“ Jiřím Balvínem.
Mezitím se prosazení nového právního nástroje k řízení kulturních institucí, které bylo součástí návrhu expertního týmu, stalo jednou z priorit vlády. Je projevem strategického řízení, že se ředitel zasazoval o přípravu ND na implementaci nástroje a aktivně se podílel na jeho úpravách tak, aby odpovídal potřebám ND. Není jeho vinou, že vláda nebyla za čtyři roky schopna tento bod svého programového prohlášení naplnit.
Za pozoruhodnou pak pokládáme citaci dopisu náměstka ministra kultury Schreiera adresovaného ministrovi kultury. Pokud to nebyl otevřený dopis, je patrně na ministerstvu kultury, aby se vyjádřilo jak k autenticitě dopisu, tak ke způsobu, jímž se tento materiál dostal do ruky zaměstnanci ND.
Za Garanční radu pro Národní divadlo: Jan Hančil, Eva Kejkrtová Měřičková, Stanislav Moša, Jiří Šesták, Milan Uhde.

Seminář a zahájení výstavy – Joan Brehms (1907 – 1995): scénograf, architekt, malíř – ve městě Liepaja

V sobotu 16. září 2017 se konal v galerii koncertní síně Velký jantar v lotyšském městě Liepāja seminář věnovaný osobnosti scénografa lotyšského původu, tvůrce modelu otáčivého hlediště v Českém Krumlově, Joana Brehmse. Výstava a seminář se konaly u příležitosti 110. výročí narození J. Brehmse. Po semináři následovalo slavnostní otevření výstavy Joan Brehms (1907 – 1995): scénograf, architekt, malíř. Výstavu připravilo Národní muzeum České republiky pod záštitou místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky p. Jiřího Šestáka a ministryně kultury Lotyšska paní Dace Melbārde ve spolupráci s Městským úřadem Liepāja, s Koncertní síní Velký jantar, Jihočeským divadlem České Budějovice a rodinou J. Brehmse. 
Seminář k výstavě Joana Brehmse v Liepāji zahájil a moderoval p. Jānis Siliņš, ředitel Divadelního muzea v Rize. VZÚ Riga a p. Jiří Šesták krátce poděkovali ministryni kultury za její podporu celé akci.  Následoval projev paní ministryně, místostarosty města  Liepāja Atise  Deksnise a generálního ředitele Národního muzea Michala Lukeše. Autor výstavy, vedoucí Divadelního oddělení Národního muzea p. Vojtěch Poláček, poté pohovořil o otevírané výstavě a podrobně přítomné seznámil s architektonickými experimenty J. Brehmse v kontextu světové divadelní architektury a vrcholných scénografií J. Brehmse v 60. letech 20. století.

Místopředseda Senátu Parlamentu ČR Jiří Šesták pokračoval přednáškou o otáčivém hledišti jako unikátním zpřístupnění přírodního prostoru scénickému umění a o polydimenzionálním hledišti jako ojedinělé divadelní vizi J. Brehmse čekající stále na svou příležitost. K budoucnosti otáčivého hlediště v areálu českokrumlovského zámku se vyjádřil ředitel Jihočeského divadla České Budějovice Lukáš Průdek. Fotografové Dana Vitásková a Michal Tůma, zástupci rodiny J. Brehmse, představili scénografa Joana Brehmse  ve fotografiích napříč časem a paní Baiba Māzere, lotyšská malířka a rodinná přítelkyně J. Brehmse, vzpomínala na cesty do Československa a přátelství se scénografem. Vlastní výstavu poté zahájil úvodním slovem velvyslanec České republiky v Rize Miroslav Kosek.
Sympózia a výstavy se zúčastnila reprezentativní česká delegace zastupující Senát PČR, Národní muzeum (mj. GŘ M. Lukeš), Magistrát Českých Budějovic (místostarosta, bývalý ministr kultury J. Talíř), Město Český Krumlov (starosta D. Carda) a Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích (ředitel L. Průdek). Celé akce se rovněž zúčastnila početná skupina známých a přátel Joana Brehmse z  jižních Čech, členové diplomatického sboru (SK, SE), z lotyšské strany paní ministryně kultury, představitelé města Liepāja a lotyšského Divadelního muzea z Rigy. ZÚ ČR v Rize připravil při této příležitosti autobusový zájezd pro početnou skupinu členů Lotyšsko – české společnosti z Rigy.
Téma sympózia i výstavy se setkalo s velkým zájmem i ve sdělovacích prostředcích. V den zahájení bylo vysíláno v lotyšské televizi LTV v pořadu Panorama interview s autorem výstavy Vojtěchem Poláčkem s názvem: J. Brehms – slavný v Čechách, neznámý v Lotyšsku (https://www.youtube.com/watch?v=cl4JDJ3Aei8). Obsáhlé články o české akci přinesly i noviny Latvijas Āvize, portál veřejných lotyšských médií, dva portály regionálních liepājských médií, Baltic Times a  portál Ministerstva kultury Lotyšska.
ZÚ Riga konstatuje, že se zahájením výstavy podařilo splnit dlouholetý sen příbuzných a přátel J. Brehmse, české odborné veřejnosti a kulturních institucí, tedy navrátit památku významného českého scénografa do jeho rodného města. Velký dík proto patří všem jednotlivcům i institucím, kteří se na tomto rozsáhlém a úspěšném projektu podíleli, zejména ovšem Národnímu muzeu ČR, které vlastní výstavu připravilo a realizovalo.
Výstava bude po svém ukončení přesunuta do Muzea lotyšského divadla v Rize a následně v příštím roce bude realizována v Praze a v Českých Budějovicích.
zdroj: Velvyslanectví České republiky v Rize