Na návštěvě v Lišově, Borovanech a Ševětíně

Asi se budu opakovat, ale navštěvování měst a obcí v mém senátním obvodu, možnost vidět, jak náš kraj vzkvétá a jak prospěšnou práci dělají jihočeské spolky, mi vždycky dodá neskutečnou energii. A ještě větší radost mám, když za touto prací stojí mladí lidé, jako je tomu třeba v případě provozování Kino Ševětín, kde jsem dnes zahájil výstavu Předpokoj věnovanou podpoře hospicové péče.

Děkuji i za možnost setkat se s vámi v Lišově na městských slavnostech, v Borovanech na příjemném odpoledni pro děti a rodiče nebo v Ševětíně, kde se konalo tradiční folklórní setkání na Blatech!

 

Projev na setkání královských přemyslovských měst

Projev na setkání královských přemyslovských měst

Narodil jsem se v roce 1956 v Českých Budějovicích. Jako dítě jsem neviděl v této věci žádnou výjimečnost až do roku 1965, kdy nám bylo vysvětlováno milovaným třídním Zimermanem, že slavíme 700 let od založení našeho města a že ho založil král. Král Přemysl Otakar II. Král železný a zlatý. Do té doby jsem o králích věděl jen z pohádek, že byli a že už nejsou. Snad i proto, že prezident Novotný v té době prohlásil, že v naší zemi socialismus jest dokonán. Ale od toho roku 1965 jsem se potkal s králem skutečným, nepohádkovým, mocným a slavným, který město založil možná podobně jako král David Jeruzalém. Začal jsem cítit pýchu, že žiji ve městě založeném králem. Poprosil jsem maminku, aby mi koupila mapu Českých Budějovic a představoval si, jak král Přemysl kreslí společně s rytířem Hirzem pravoúhlé ulice a vymýšlí opevnění. Od té doby pro mne mé rodné město stouplo obrovsky v ceně a byl jsem dětským srdcem na něj hrdý. Mnohokrát jsem chodil přes krásné budějovické náměstí, k němu přilehlými ulicemi, kolem kostelů a hradeb a říkal si: tady byl král Přemysl Otakar II. Toto je jeho dílo. A tato hrdost stoupala, jak se rozšiřovala moje vědomost o jeho životě a významu až k pochopení, že patřil k několika výjimečným vládcům – osobnostem v téměř dvanáctsetleté české státnosti, které vytvořily z naší země nedílnou součást evropských dějin. Osobností, které české země ukotvily do západní evropské kultury a civilizace.

Panovníci jako byl Přemysl Otakar II., překonávali náš historický handicap, že území pozdějšího českého knížectví a království se nikdy nedostalo do vnitřního prostoru Římské říše a tím i opožděně k přijetí křesťanství. Tento nedostatek vyrovnávali rozšířením svého území, které smazávalo kulturní rozdíly, otevírali prostor svého území kulturním vlivům, obchodu a vzdělání.

Přemyslem ovládaná říše sahala až k Jadranu, pod jeho ochranu patřila také některá severoitalská města (např. starořímská Akvilea nebo Pordenone). O jeho významu a velikosti svědčí i fakt, že je uváděn v Dantově nesmrtelném díle Božská komedie. O našem království se píše jako o „regno di Praga“.

Přemysla známe jako krále železného a zlatého. Ale je až udivující, že k jeho jménu není připojeno označení další, „král stavitel“. Zakládal nové hrady a kláštery. Zcela výjimečným počinem však bylo zakládání nových královských měst. Jde o evropsky unikátní fenomén sítě mnoha desítek měst, který zrychlil ekonomický a obecně civilizační rozvoj středověkého Českého království, ale dalších zemí střední Evropy.

Města, která tak intenzivně zakládal původně pro posílení země a své vlastní královské moci, přerostla během následujících staletí v samosprávná společenství. Právě města, která v dalším století začala připravovat vzepětí tvůrčího ducha renesance, připravila příchod nového společenského řádu a v závěru vývoje i demokracie. Odkaz Otakarových měst přežil dodnes. Musíme se mu obdivovat a neměli bychom této hřivny zanechané tímto panovníkem zapomenout.

Osobnost krále Přemysla Otakara II. nám však zanechala ještě jedno důležité dědictví. Možnost být hrdi na své předky, na jejich dílo, na jejich poselství. Být hrdi na zemi, se kterou jsme svázáni a za kterou neseme nyní my svou odpovědnost.

Setkáváme se v roce 2018. Vliv událostí ve dvacátém století a především čtyřicetileté násilné včlenění naší země do dusivého objetí sovětského impéria nás nutí, abychom ozřejmovali naši sounáležitost se západoevropskou civilizací. Obáváme se, že budeme opět z ní vyjmuti a bude nám vnucována kultura jiná, nám nevlastní. Jsem přesvědčený, že pochybnosti a strach nejsou na místě. Osobnosti, jakými byli sv. Václav, Přemysl Otakar II., Karel IV, Jiří z Poděbrad či Tomáš Garrigue Masaryk a Václav Havel, naše místo v evropském prostoru již dávno a jistě zakotvili. Je na nás, abychom s hrdostí a sebevědomím v jejich díle s péčí a láskou pokračovali a jejich dílo s odvahou hájili.

I proto, aby mohl nějaký další malý kluk chodit s hrdě vztyčenou hlavou našimi přemyslovskými městy a nepřipadal si vůbec malý.

(Arcibiskupský palác v Praze, 1. června 2018)


Malé ohlédnutí za právě končícím týdnem: Skopje, Třeboň, lípy…

Od pondělí do středy jsem vedl delegaci Senátu na pracovní návštěvě v Makedonii. Tuhle zemi na balkánském poloostrově jsme navštívili zrovna v den, kdy Evropská komise doporučila zahájení přístupových rozhovorů o vstupu Makedonie do EU. Vedle schůzek s předsedou parlamentu a partnerskými výbory jsme jednali ještě na ministerstvech zahraničních věcí, obrany a vnitra a navštívili centrum pro příjem migrantů.

[divider]

Ve čtvrtek přijeli do jižních Čech kolegové ze senátního klubu Starostové a nezávislí. V rámci pravidelného výjezdního zasedání jsme tentokrát navštívili úspěšnou společnost SINOP, která se zabývá výrobou a dodávkou co nejširšího sortimentu chladicích zařízení.

[divider]

Také jsme navštívili Úsilné, jihočeskou Vesnici roku 2014. Ochutnali jsme tam osvěžující vodu z obecní kašny…

[divider]

… a protože si letos připomínáme 100 let od vzniku Československa, zasadili jsme spolu se starostou Pavlem Kašpárkem (a pod odborným dohledem senátora-lesáka Tomáše Czernina) Strom republiky.

[divider]

V muže, kteří sázeli stromy, jsme se s naší senátorskou partou proměnili také v Lišově. Lípa srdčitá, kterou jsme po výsadbě důkladně zalili spolu s lišovským starostou Jiřím Švecem, tam nově roste ve vnitrobloku u pošty.

[divider]

Ve čtvrtek večer jsem ve Dvorcích u Třeboně uspořádal neformální setkání pro starosty mého volebního obvodu. Bavili jsme se hlavně o blížícím se startu nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), které bychom rádi upravili podle rakouského vzoru. Ten subjektům veřejného práva (obce, školy atp.) znemožňuje uložit peněžitou pokutu. O GDPR, které začne v celé EU platit za měsíc, se ví už dva roky. Česká vláda přesto prováděcí zákon do sněmovny poslala k projednání na konci března…

[divider]

Páteční dopoledne jsme zahájili v třeboňské firmě Santal, kde pro české i zahraniční školy vyrábějí špičkový nábytek. Stejně jako SINOP i tuto společnost vedou schopní a chytří lidé s jasnou vizí. Víc takových!

[divider]

S paní starostkou Terezií Jenisovou jsme novinářům představili novou expozici Galerie buddhistického umění, kterou najdete v někdejší vodárenské věži v místní části Na Kopečku. A u Bertiných lázní jsme společně vysadili další Strom republiky.

[divider]

Kolegové si pak vyzkoušeli peloidokinezioterapii, proceduru využívající třeboňské zlato – slatinu. Procedura slouží k uvolnění přetížených drobných kloubů ručních a zápěstí, zlepšení prokrvení měkkých tkání a tím pádem zlepšení jemné motoriky ruky.

[divider]

Vydařenou návštěvu Třeboně jsme zakončili prohlídkou místního divadla J. K. Tyla a nově zrekonstruovaného Domu Štěpánka Netolického, ve kterém sídlí Centrum Třeboňského rybníkářského dědictví.

V Budvar aréně se házelo o Jihočeský pohár v metané

Víte, v jakém sportu nemáme my Jihočeši konkurenci? V metané! Ze 16 českých oddílů jich hned 13 působí v jižních Čechách. A už padesát let se u nás koná Jihočeský pohár, kterého se pravidelně účastní také týmy ze zahraničí. Dneska jsem byl 50. Jihočeský pohár v metané zahájit a taky si trochu zaházet a řeknu vám, žádná sranda! 😉

V budějovické Budvar aréně soupeřilo 26 družstev, vítězně z celodenního klání vyšel nakonec rakouský manšaft ESV Union Autal, nejlepším českým týmem byli borci MC Včelná. Moc jim blahopřeju! A děkuju Zdeňku Jarolímovi a jeho spolupracovníkům za perfektní akci.

Třeboňský svět: Hospic v senátu

Na pozvání místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky Jiřího Šestáka byla starostka města Třeboň Terezie Jenisová jedním z pozvaných hostů vernisáže výstavy “Předpokoj: svědectví o službě mobilních hospiců z Českých Budějovic a Třeboně.” V prostorách Senátu byla výstava fotografií Jana Voběrka k vidění od 31. října do 13. listopadu. Fotografie jsou pohledem do rodin, kde sestry pečují o klienty, nahlédnutím do vzácných okamžiků.
“Terénní hospicová péče je mimořádně potřebnou službou, nezastupitelnou ve své podstatě, psychicky i fyzicky velmi náročnou,“ říká Terezie Jenisová: „Město Třeboň dlouhodobě podporuje svůj třeboňský hospic sv. Kleofáše, neboť systematická podpora ze strany státu zatím nefunguje a bez dotací by hospic nepřežil. Co je však ještě podstatnější pro jeho existenci, to je tým oddaných, obětavých lidí, kteří se z lásky k bližnímu rozhodnou pro tu nejtěžší službu – dovést každého potřebného člověka důstojně až k jeho fyzickému konci. Jsem nesmírně vděčná všem zaměstnancům našeho hospice, že ve svém životě učinili právě toto odvážné rozhodnutí.”
Výstava vznikla z iniciativy senátora Jiřího Šestáka. Důvody vidí jasně: „V mém senátním obvodu působí dva domácí hospice, budějovický Domácí hospic sv. Veroniky a Hospicová péče sv. Kleofáše v Třeboni. Při osobních návštěvách obou zařízení jsem si uvědomil, že je nezbytné co nejdříve provést zásadní změnu financování hospiců. Proto jsem rád, že výstavu kromě dalších zájemců zhlédli také kolegové zákonodárci, a třeba i to přispěje k prosazení potřebných legislativních změn. Hospice a jejich služebnice a služebníci si to nepochybně zaslouží.“
V příštím roce bude výstavu hostit i Třeboň.
(Vyšlo v časopise Třeboňský svět 12/2017.)

FOTOBLOG: Prosincová setkání a radost z knížky

Ve středu 13. prosince jsem navštívil jednání budějovického Seniorského senátu. To je patnáctičlenný poradní orgán městských radních, který na radnici funguje od roku 2012 díky hnutí Občané pro Budějovice a jeho tehdejším koaličním partnerům. S kolegy senátory jsme se bavili třeba o zdravotnictví a sociálních službách, ale dostali jsme se třeba i na téma údajně chybějící národní hrdosti. A taky jsme se domluvili, že příští rok mi členové Seniorského senátu návštěvu oplatí v pražském Valdštejnském paláci.
V pátek 15. prosince jsme společně s několika někdejšími jihočeskými příslušníky Pomocných technických praporů představili knihu Černí baroni od Černé věže. Nápad zaznamenat životní pouť čtrnácti Jihočechů vznikl v prosinci 2015, kdy jsme spolu s Ivem Moravcem navštívili výroční schůzi „pétépáků“. Knížka, kterou s nimi následně napsal Radek Gális, na 270 stranách ukazuje zrůdnost komunistického režimu, který zcela nesmyslně a zbytečně ničil lidské osudy. Mám z publikace velkou radost a vřele vám ji doporučuji!
Ve stejný den do jižních Čech přijel prezidentský kandidát Pavel Fischer, a tak jsme spolu navštívili několik míst našeho kraje. Třeba třeboňskou společnost Santal, vyrábějící školní nábytek. Nebo vánoční trhy na budějovickém náměstí. A taky Studentský kostel, kde se za obrovského zájmu (nejen) Budějovičáků konala zajímavá beseda. Držím Pavlovi v jeho boji o Hrad palce – naše země by v něm získala od prvního dne zkušeného a respektovaného prezidenta!

Čtrnáct baronů vzpomíná v knize

Příběhy 14 Jihočechů, někdejších příslušníků Pomocných technických praporů, nabízí kniha Černí baroni od Černé věže. Při jejím křtu se v pátek 15. prosince v areálu českobudějovického krajského vojenského velitelství sešli nejen bývalí „pétépáci“. Iniciátor vzniku knihy, senátor Jiří Šesták, ocenil, že přes těžký život, který prožili, mají v sobě bývalí „pétépáci“ tolik síly a optimismu, že mohou být vzorem.

Celý článek si můžete přečíst na webu Českobudějovického deníku.

Černí baroni z Českobudějovicka představí své příběhy v knize

Příběhy mužů z Českobudějovicka, kteří za minulého režimu sloužili v armádě u pomocných technických praporů, nabízí kniha Černí baroni od Černé věže. Publikaci slavnostně představili její autor Radek Gális i pamětníci vojenské služby v těchto útvarech. Publikace představuje 14 příběhů kněží, kulaků nebo jiných lidí, které komunistický režim donutil absolvovat povinnou vojenskou službu u pomocných technických praporů.
“Žijeme v době, kdy spousta lidí rozsévá strach a paniku jen proto, aby tato země nebyla sebevědomá. Tyhle příběhy a setkání s vámi mi dávaly sílu do občanského i politického života,” řekl dnes v Českých Budějovicích bývalým členům pomocných technických praporů senátor Jiří Šesták (Občané pro Budějovice), jenž se na vzniku publikace rovněž podílel.
Celý článek si můžete přečíst na webu Ceskenoviny.cz.

FOTOBLOG: Na návštěvě v Drahotěšicích, Ponědrážce a Žimuticích

Po třídenním schůzování v Praze jsem dnes rád vyrazil za dalšími starosty mého senátního obvodu na Českobudějovicku a Třeboňsku. První zastavení mne zavedlo do Drahotěšic, obce nedaleko Ševětína, kde starostuje pan Josef Dolák.

Na katastru Drahotěšic pramení Ponědražský potok, který se nedaleko obce Ponědrážka vlévá do Lužnice. A právě v Ponědrážce jsem se setkal s tamním starostou Jiřím Vobrem (uprostřed) a místostarostou Jiřím Švarcem.

Poslední dnešní návštěva mne zavedla do severozápadního kouta mého senátního obvodu, do Žimutic, kde se mimochodem nachází krásný kostel sv. Martina ze 13. století. Na obecním úřadu jsme si povídali se starostou Zdeňkem Šáleným.

ad: Česká pošta plánuje okleštit otevírací dobu třetiny poboček

Před dvěma týdny se v médiích objevila informace, že Česká pošta má v úmyslu upravit provozní dobu některých svých poboček. Požádal jsem proto generálního ředitele tohoto státního podniku Martina Elkána o zaslání informace, kterých konkrétních poboček na Budějovicku a Třeboňsku by se tento záměr měl týkat a jak by měl jejich provoz být omezen. Odpověď, kterou jsem z České pošty obdržel, si můžete přečíst níže.

Vážený pane místopředsedo senátu,
děkuji za váš e-mail, kterým se dotazujete na pobočky České pošty a jejich dostupnost pro klienty.

V první řadě bych chtěl sdělit, že Česká pošta je největším zaměstnavatelem v České republice s nejhustší sítí poboček. Právě počet pošt, který je na úrovni 3 200 poboček, je jedním z nejcennějších aktiv České pošty. V minulosti často probíhala veřejná debata, zda Česká republika opravdu potřebuje disponovat takto rozsáhlou sítí pošt. Jsem velice rád, pane místopředsedo, že současná vláda dala jasně najevo svým nařízením ze srpna 2015, že Česká pošta své pobočky rušit nebude a poštovní služby tak zůstanou dostupné prakticky po celém území České republiky.
K vašemu konkrétnímu dotazu. V rámci pravidelného hodnocení stavu poptávky po našich službách na jednotlivých poštách a s tím související vytížeností jsme v obecné debatě diskutovali i variantu s omezením počtu dnů, ve kterých by měly vybrané malé pobočky otevřeno a naopak navýšením počtu otevíracích hodin v provozních dnech, třeba do pozdního odpoledne. Nicméně toto padlo pouze v rámci diskuse a ani to nebyla varianta jediná a ani nijak preferovaná.
V současné době však Česká pošta takovou změnu nerealizuje a nadále bude postupovat ve své činnosti tak, aby vyšla vstříc svým klientům, zajistila jim dostupnost požadovaných služeb a to samozřejmě v souladu s regulátorem.
Žádný seznam poboček tedy nebyl a ani není. Informace v médiích byly v tomto směru velmi nepřesné.
Pokud byste měl jakékoli dotazy na tuto problematiku či jiné záležitosti spojené s fungováním České pošty, můžete se na mě kdykoli obrátit.
Děkuji a přeji pěkný večer.
Ing. Jan Foubík
Ředitel divize
Divize obchodu a marketingu