RESPEKT: Zbavme se dědictví opoziční smlouvy…

Se senátorem Jiřím Šestákem o ústavní stížnosti a volbách do Poslanecké sněmovny:
Senátoři ze Starostů a nezávislých, KDU-ČSL a TOP 09 ve středu podali k Ústavnímu soudu stížnost kvůli volebnímu systému do Sněmovny. Vadí jim kvorum pro volební koalice i metoda rozdělování hlasů, která podle nich znevýhodňuje menší strany. Pod stížnost se podepsalo 21 členů horní komory, nyní se bude čekat na rozhodnutí soudu.
Co vám na současném volebním systému vadí?
Poslední volby do sněmovny potvrdily nerovnost jednotlivých hlasů při volbách. Hlas každého občana nemá stejnou váhu, protože podle d`Hondtovy metody a v závislosti na velikosti krajů dochází k tomu, že vítězná strana ve volbách potřebovala něco přes 19 tisíc hlasů na získání jednoho mandátu, lidovci přibližně 30 tisíc a Starostové, kteří měli o procento rozdílný výsledek oproti KDU-ČSL, potřebovali už 43 tisíc.
Celý článek si můžete přečíst na webu Respekt.cz.

Senátor Jiří Šesták: Kvórum mělo zabránit rozdrobení volebního spektra, ale vidíme pravý opak

Jiří Šesták, místopředseda Senátu zvolený za hnutí Starostové a nezávislí (STAN), zastává názor, že současný model volebního kvóra do Poslanecké sněmovny je pro malé strany a případné koalice spíše nevýhodný. Podle něj má zabránit rozdrobení volebního spektra, v praxi ale vidíme opak.

Celý článek si můžete přečíst na webu rozhlas.cz.

Senátoři se obracejí na Ústavní soud kvůli volbám do Sněmovny

Skupina 21 senátorů se obrátila na Ústavní soud s požadavkem, aby zrušil volební systém do Sněmovny. Podle nich znevýhodňuje malé strany, které potřebují pro zisk poslaneckého mandátu více hlasů než velké. Na tiskové konferenci to oznámil senátorský klub Starostů a nezávislých (STAN), jehož návrh podpořili i zástupci KDU-ČSL, TOP 09 a někteří nezávislí senátoři.

“Hlasy voličů nemají fakticky stejnou váhu, což je dáno zásadními rozdíly ve velikostech krajů a souběžným přepočítáváním hlasů d’Hondtovou metodou,” řekl místopředseda Senátu Jiří Šesták (sen. klub STAN). Podle něj tak volební zákon popírá ústavou stanovenou zásadu poměrného zastoupení stran ve Sněmovně.
Celý článek si můžete přečíst na webu ceskenoviny.cz.

Ústava se nemá překotně měnit nebo vykládat tvůrčím způsobem

My, senátoři Parlamentu České republiky, se znepokojením vnímáme prohlášení některých představitelů politických stran i prezidenta republiky, kteří navrhují zásadní změny Ústavy, včetně zpochybňování smyslu Senátu v ústavním řádu naší země.
Jsme přesvědčeni, že výzvy některých politiků k zásadním ústavním změnám směřují ve svém souhrnu proti podstatným náležitostem Ústavy, kterými jsou také rozdělení, vyvažování a vzájemná kontrola moci v zemi. Senát plní v našem ústavním systému důležitou roli tím, že provádí revizi návrhů zákonů z jiného hlediska než je krátkodobý mocenský zájem vládní většiny v Poslanecké sněmovně. To má zejména v případě ústavních a volebních zákonů velký význam, protože jejich unáhlené a neopodstatněné změny by mohly narušit stabilitu našeho právního řádu i ústavního systému jako takového.
Stávající dělba moci je jednou ze záruk stabilní demokracie. Patrné je to v posledních letech zvláště ve srovnání se státy nám geograficky blízkými, které druhou komoru parlamentu buď nemají, anebo ji nemají dostatečně nezávislou na poslanecké sněmovně. V důsledku vítěz voleb má zásadní ústavní vliv. A to včetně ústavního soudnictví.
Realizace současných výzev ke změnám Ústavy by nás vrátila tam, kde jsme už byli: k moci soustředěné a zneužitelné. Tak bychom sešli z cesty, na kterou jsme se vydali po zhroucení komunistického systému v roce 1989. Z cesty ke svobodné, demokratické společnosti, usilující o naplňování občanských, politických a dalších práv a svobod.
Proto v souladu s naším ústavním slibem zdůrazňujeme, že budeme zachovávat a bránit Ústavu České republiky, zejména její základní principy. Jejich změny jsou nepřípustné, a to ani tvůrčím přístupem. Našimi jednotlivými občanskými příběhy, naším dosavadním profesním kreditem dokládáme, že tak nečiníme kvůli ochraně našeho stávajícího postavení senátorů, ale z hlubokého přesvědčení, že je povinností každého člena Parlamentu České republiky aktivně bránit ústavní pořádek země, jehož je Senát nedílnou součástí.
Jiří Šesták, Jiří Růžička, Jan Horník, Zbyněk Linhart, Václav Chaloupek, Petr Holeček, Jiří Vosecký, Luděk Jeništa, Tomáš Czernin, Leopold Sulovský, Michael Canov, Miroslav Antl, Zdeněk Papoušek, Václav Hampl, Eliška Wagnerová, Petr Vícha, Jitka Seitlová, Václav Láska, Renata Chmelová, Hassan Mezian, Lumír Kantor, Jaromíra Vítková, Petr Šilar, Jiří Dienstbier, Anna Hubáčková, Petr Orel, Šárka Jelínková, Ladislav Kos, Jaroslav Kubera, Karel Kratochvíle, Zdeněk Berka, Zuzana Baudyšová, Miluše Horská, Miloš Vystrčil, Lumír Aschenbrenner, Patrik Kunčar, Tomáš Grulich, Ivo Bárek, Jaroslav Malý, Emilie Třísková, Jaromír Jermář, František Bublan

Jedna je více než tři aneb Je nejvyšší čas vytvořit společné dílo menších stran

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny nastolily řadu otázek a čas na ně odpoví. Někdo je zděšen, protože se bojí o další osud demokracie v naší zemi. Někdo se naopak ptá, za jak dlouho se podaří demokracii přetvořit v systém, kde budou “vládnout” lidé bez politiků (respektive jen za dozoru těch pár, kteří to s národem myslí opravdu dobře).
Ti, kteří si přejí demokracii, jejímž nejvyšším zákonem je Ústava a Listina základních lidských práv a svobod, jsou v rozpacích a hledí do budoucna s obavami. Nezačíná dneškem něco, co bude ve svém důsledku ohrožovat i všechny ty, kteří si to ve volbách ze strachu a vzteku vyřídili s “těmi nahoře”? Nevyřídili si to však ve své emoci především se svou vlastní budoucností a se svými potomky? I to ukáže čas.
Co se v letošních volbách opět potvrdilo, je skutečnost, že nečinnost poražených demokraticky orientovaných stran, které usilují o ukotvení naší země ve společenství západní civilizace, může vést k fatálním a nedohledným důsledkům. Neboť zápas o naši zemi skutečně začal. Na řadě bude boj o osobu prezidenta a vzápětí o Senát. Chtějí-li nás někteří politici vyvést z Evropské unie a z NATO, musí ovládnout Senát do té míry, aby bylo možné uskutečnit zásadní změny v Ústavě. A musí svou destruktivní protidemokratickou silou zasáhnout do krajských voleb a za čtyři roky posílit své postavení ve volbách sněmovních. A pak bychom na dobu svobody a demokracie zřejmě opravdu mohli opět jen vzpomínat. Nicméně po celou tu dobu mohou znevěrohodňovat ústavní principy naší liberální demokracie až ke zchřadnutí…
Proto nemůžeme čekat a musíme jednat. Občané i politické strany a hnutí, které jsou prodemokratické, proevropské a prozápadní, musí odložit své pýchy a předsudky, spálit v ohni očištění vše, co je rozděluje, a provazovat osnovy spojení. Nejen spojenectví. Musí odložit ješitnosti z opuštění starých názvů, erbů a fanglí a vysvětlit ve svých společenstvích, že je nutné spolupracovat na díle společném. A s touto odvahou musí začít strany nyní malé, kterým v sobotu odpoledne zvonila hrana, ale dostaly ještě jednu šanci. A my, občané, kteří chceme žít v demokratické zemi postavené na hodnotách západní civilizace, s nimi.
KDU-ČSL, TOP 09, STAN – nyní leží odpovědnost na těchto “hobitech” v zápase o naši Středozemi. Dokáží-li tyto strany vytvořit společné dílo propojení se ve jménu budoucí svobody a demokracie, jistě se přidají prodemokratické strany nyní větší a úspěšnější. Pokud to nedokáží, pocítíme důsledky všichni.
Prosím, spojme se a vytvořme společnou sílu, která udrží naši zemi v nalezeném prostoru demokracie, svobody a vlády práva. Hrana nám zvonit nepřestala, jen se na čas odmlčela.
Jiří Šesták
místopředseda Senátu Parlamentu České republiky

Volby ovlivní směr, kterým půjdeme dlouhá léta

Nadcházející volby jsou střetem populismu a demokracie, která se opírá o lidská práva a odpovědnost. Tyto volby mohou ovlivnit stav naší země i směr, kudy půjdeme dlouhá léta. Přikloníme se k demokratickým západním zemím, nebo k autokratickému a nevyzpytatelnému Rusku? Máme-li mít možnost opravovat problémy naší demokracie, rozvíjet ji, musíme nadále zůstat v rodině evropských demokracií. I přes různé nedokonalosti EU. Podpořme proto prodemokratické a neautokratické strany. Je třeba, aby se jich do Parlamentu dostalo co nejvíce. Nesmí zůstat pod hranicí pěti procent a posílit tak stranu vůdce, který spolupracoval s StB, podvádí a lže. Nesmí posílit komunisty.
Osobně budu volit STAROSTY. Jejich hlas je důležitý a nesmí zůstat před branami Sněmovny kvůli dvěma desetinám procenta. Nejste-li rozhodnuti pro jinou demokratickou stranu, dejte, prosím, Starostům svůj hlas. Potřebují to nejenom oni, ale i budoucnost demokracie České republiky. 
Stále o sobě rozhodujeme my sami! 
S úctou a respektem Váš Jiří Šesták 
senátor pro Českobudějovicko a Třeboňsko

Předvolební debata: Herman vysvětloval, proč nepředložil slíbený zákon

Českou kulturu čekají bohaté časy. Z desítky politických stran, které mají nejvyšší šanci dostat se do Poslanecké sněmovny, jich devět slibuje zvýšení výdajů na kulturu. S výjimkou pirátů se na tom shodli všichni účastníci předvolební debaty, kterou v Praze v pondělí uspořádala nově vzniklá Platforma uměleckých profesních organizací.

Ministr kultury Daniel Herman během debaty čelil kritice za to, že nepředložil zákon o takzvané veřejnoprávní instituci v kultuře, který vláda slíbila v programovém prohlášení. Zákon by měl 29 příspěvkovým organizacím ministerstva kultury, mezi něž patří třeba Národní galerie nebo Česká filharmonie, umožnit přeměnit se do podoby, v níž budou efektivněji fungovat, skrze správní rady se ubrání případnému politickému tlaku, snáze docílí vícezdrojového financování a například už nebudou odkázány na tabulkové platy. Přínosy takového zákona v pondělí nejvýstižněji shrnul Václav Novotný za TOP 09. Ministr Herman tento zákon během svých čtyř let ve funkci nepředložil. Vloni na jaře dokonce zablokoval senátorský návrh, za nímž stálo osm zákonodárců z různých stran v čele s bývalým ředitelem Jihočeského divadla Jiřím Šestákem.

Hermana za to v pondělí ostře kritizoval právě Václav Novotný z TOP 09. “Vnímám to jako velký dluh vlády a pana ministra osobně,” řekl Novotný, podle nějž je příspěvková organizace “formou poněkud odeznívající”, jak pravil.

Celý článek si můžete přečíst na webu ihned.cz.

Celý svět je divadlo… (Rozhovor pro časopis SENÁT)

V Senátu je od roku 2012, jeho světem je vedle politiky umění, divadlo či literatura. Místopředseda Senátu Jiří Šesták v horní komoře „hraje“ jednu ze svých životních rolí, a až jednou opustí politiku, možná o divadle v politice napíše knihu.
Vaší původní profesí je herectví, především divadelní, jak jste sek němu dostal?
Trochu složitě. V 70. letech, kdy bylo období nešťastné pro celý národ, jsem chtěl jít na gymnázium, ale nesměl jsem. Komplikovaně jsem se dostal alespoň na zemědělskou školu, ale věděl jsem, že se budu zabývat humanitními obory, jelikož můj svět byla archeologie a dějiny umění. Velkou roli sehrál můj učitel češtiny, který tehdy nesměl přednášet na univerzitě a který mě přesvědčil, abych zkusil divadelní školu. A tak to celé začalo.
Svět herectví ale nebyl přímo Váš šálek kávy…
O divadlo jsem se předtím moc nezajímal a světu divadla jsem zprvu moc nerozuměl. Na druhé straně mi to otevíralo mnou milovaný svět literatury a nový prostor kreativního myšlení. Divadlo, a herectví v prvé řadě, nabízí mimo jiné za slovy vidět příběhy, obrazy, barvy, emoce, složitost vnitřních světů, a to mě bavilo. Měl jsem štěstí na další výjimečnou pedagogickou osobnost, která mne významně ovlivnila, a tou byl prof. Jaroslav Vostrý. Dálkově jsem u něho studoval dramaturgii a setkání s ním mne obohacují až do dnešních dnů. Po roce 1989 jsem se stal uměleckým šéfem činohry Jihočeského divadla a později jeho ředitelem. Moje další divadelní postavení bylo spíše manažerské či umělecko-manažerské, ale také i herecké a režisérské. A občas i autorské.
Je podle Vás velký rozdíl mezi bohémským světem divadla a možná „sešněrovanějším“ světem politiky?
Politika je nejen služba, ale také agón, zápas. Má své rituály, svá vnitřní pravidla, a tím je také svým způsobem divadlo. Příkladem jsou volby. Lidé v politice si často osvojují role, chtějí vypadat, „představují se“. Jejich chování ovlivňuje přítomnost publika. Chovají se jinak za přítomnosti kamer a jinak bez nich. Mohlo by to být zábavné, kdyby nešlo o vážné věci pro budoucnost společnosti. Možná až skončím v politice, napíšu knihu o prolínání světa politiky s divadlem. A divadlo samotné? To je úžasný svět fantazie, který se rodí skrze krásu pohybu, hudby a sílu slova.
Co Vás přivedlo do politiky?
Byly to dva důvody. Jako ředitel divadla jsem musel divadlo zastupovat a jednat s politiky. A narážel jsem na to, jak je často jejich znalost světa umění a kultury mělká, jak dávají význam povrchním soudům a rozhodují o věcech, kterým mnohdy nerozumí. Snažil jsem se obhajovat a vysvětlovat nezastupitelnou potřebu umění a kultury. Bylo to mnohdy frustrující, protože jsem doháněl něco, co oni měli znát ze školy a z domova…
A ten druhý důvod?
Vstupu do politiky jsem se bránil od sametové revoluce. Chtěl jsem se věnovat uměleckému světu, pomáhat divadlu a také přednášení na univerzitě. Ale v roce 2010 na budějovické radnici vyústila krize, kdy byl velmi podivně odvolán primátor. Byla to politická msta a vyřizování účtů, za kterým stál kmotrovsko-klientelistický systém. Viděl jsem, že stále více opouštíme demokratické principy a že si politici dělají, co chtějí, bez ohledu na názor občanů. To pro mě jako občana byla hranice, kterou jsem nechtěl akceptovat, a proto jsem se rozhodl sám angažovat. Založili jsme místní protestní hnutí Občané pro Budějovice, vyhráli jsme tehdy volby a stal jsem se i členem rady města. Do politiky mne tedy přivedl protest a občanská odpovědnost.
A cesta do Senátu?
Věděl jsem, že pokud chci některé věci změnit či prosadit v oblasti umění, potřebuji mít možnost své záměry vysvětlovat tam, kde se tvoří pravidla. Senát je mi blízký tím, že je zde člověk daleko více sám za sebe, ale zároveň je u legislativního zrodu.
Když se měnila ústava a byl přijat institut přímé volby prezidenta,v Senátu jste ještě nepůsobil. Patříte ke kritikům současného prezidenta. Jak se na přímou volbu díváte?
Byla to chyba. Na jedné straně rozumím tehdejším důvodům, které řadu poslanců a senátorů frustrovaly. Na druhé straně právě vrcholní politici by neměli podléhat tlakům, nechat se vydírat nebo se neúčastnit volby z důvodu „nemoci“. To bylo selhání jednotlivých lidí, a ne systému. Mám ale vážné pochybnosti, jestli všichni mají rozhodovat o celospolečenských problémech, přesahujících odborné vědomosti většiny či jejich schopnost objektivně zvážit strategické cíle přesahující dopad na další generace. Například – zda přijmout euro, vystoupit z EU či omezit základní lidská práva a svobody. Ne každý si dovede představit, jaké to bude mít reálné důsledky. Ne každý se dokáže ve chvíli rozhodování ubránit manipulacím a dezinformacím různých „obchodníků se strachem“ či ne zcela přátelských států.
Za půl roku nás čekají prezidentské volby. Patříte mezi zakladatele iniciativy Kroměřížská výzva, která mimo jiné hledá kandidáta na hlavu státu…
Smyslem Kroměřížské výzvy není pouze hledání možného kandidáta na prezidenta, ale i cesta samotná. Snažíme se do veřejného prostoru přivést osobnosti. Chceme dát možnost veřejnosti je poznat. Uskutečnili jsme dvacet pět debat s lidmi, jako jsou europoslanec Jiří Pospíšil, bývalí velvyslanci Pavel Fischer či Petr Kolář nebo lékař Marek Hilšer. Zároveň součástí těchto setkání byla debata o tom, jaké jsou naše hodnoty, co znamená demokracie, uvědomování si příslušnosti české společnosti k západnímu civilizačnímu prostoru. A ústavní postavení prezidenta republiky v tomto kontextu. Diskuse na tato témata, dle mého soudu, stále v dostatečné míře v naší společnosti chybí.
Vy osobně už máte svého favorita do prezidentských voleb?
Zatím ne. Líbil by se mi již zmiňovaný Petr Kolář, který se ale nakonec boje o Hrad nezúčastní. Nebo Tomáš Halík. Co by mě v současném kontextu potěšilo, by bylo druhé kolo za účasti Jiřího Drahoše a třeba Michala Horáčka. To by byl podle mě velmi zajímavý souboj, při kterém bych byl velmi zvědavý na jejich prezentaci názorů, jejich vzájemné diskuse. A nestrachoval bych se toliko výsledek voleb…
Aktivně se angažujete v otázce masových hrobů a nepohřbených hrdinů našich dějin, kdy jste na toto téma pořádal několik kulatých stolů…
Pro mě osobně je velmi těžké se smířit s tím, že národ, který nemá odvážných hrdinů nazbyt, se k nim chová neuctivě a mnohé nechává odhozené v hromadném hrobě. To je moc špatné. Jsou to podle mě především dozvuky propagandy komunistického režimu a jeho zničení slušnosti a odpovědnosti. Když naše hrdiny zabíjel nacistický režim, mělo to svoji tragickou logiku, nepřítel zabíjí své nepřátele. Ale když to dělá vlastní společnost, když příslušníci téhož národa zabíjejí ty, kteří pomohli tomu, že národ i důstojně přežil okupaci a žije dál, tak je to tragédie na druhou. Je hrozné,že nevíme, kde například leží Milada Horáková či stateční vojáci,kteří zabili Heydricha. Je důležité si uvědomit nepřijatelnost takovéto skutečnosti a napravit to. Vzdát těmto lidem úctu tím, že je důstojně pohřbíme. Abychom měli právo předávat poselství jejich statečnosti dalším generacím, protože máte jiný vztah k zemi, kde jsou vaši předci pohřbeni a kde pohřbeni nejsou.
Pokud zůstaneme u práce v Senátu, Poslanecká sněmovna nakonci června schválila novelu registru smluv. Nejednala však o Senátem vráceném návrhu a ve zrychleném čtení schválila zcela jiný a nový poslanecký návrh. Jak se díváte na tento návrh?
Zákon o registru smluv není podle mě obecně šťastný. Na jedné straně je potřeba, aby se věci děly poctivě a transparentně, například v Českých Budějovicích jsme začali smlouvy zveřejňovat už v lednu 2011 sami od sebe hned po nástupu našeho hnutí na radnici. Na druhé straně státní či obecní firmy, které se pohybují a obchodují v konkurenčním prostředí, s tím mohou mít problémy. Nejjednodušší by bylo, abychom se chovali poctivě a nepotřebovali podobné zákony. Je to daň tomu, že někteří občané se slušně a poctivě nechovali a nechovají. Domnívám se také, že se Sněmovna měla zabývat Senátem vrácenou verzí, a ne vedle toho přijít se zcela novým návrhem. Podle mě se jedná o ústavně spornou praxi.
Mezi Vaše priority v horní komoře patřil například zákon o veřejnoprávních institucích, který jste předložil se skupinou senátorů jako senátní návrh a na plénu byl schválen v loňském roce. Ne-souhlasné stanovisko však dostal od vlády. Jaká je situace nyní?
Zákon je ve Sněmovně a bohužel nebude projednán. Velmi mě zklamal postoj Ministerstva kultury, které podle mě v tomto případě selhalo, byť má prosazení zmíněného zákona ve svém programu celá vláda. Ministerstvo tvrdilo, že pracuje na vlastní verzi, ale nepředložilo nic. A nepředloží. Výsledkem je, že divadla a orchestry po celé republice mají nadále problémy, které je sužují přes dvacet let. A bohulibý úmysl získat pro divadla peníze v podobě dotačního programu na profesionální divadla je závislý na tom, jak dopadnou volby, jaký bude ministr, jak se kdo vyspí na té které konkrétní radnici. Škoda, byla zmarněna šance problémy českých divadel řešit.
Příští rok Vám končí mandát. Co ještě patří mezi Vaše priority dokonce volebního období?
Rád bych Senát více otevřel společnosti. Mým cílem je pomáhat pozitivně zviditelňovat horní komoru. Pomáhat k lepšímu pochopení jejího smyslu a poslání. Nechci jenom poslouchat, že Senát nikdo nechtěl a že je drahý. To je opravdu tlachání, kterého se bohužel dopouští i někteří vysocí politici. A pro lidi je pak o to těžší pochopit ústavní smysl Senátu. Tímto způsobem se může jeviti každé protipovodňové opatření jako luxus a zbytečnost. Dokud nepřijde velká voda. Senát je mimo jiné důležitá ústavní pojistka. Ale je pravda, že to není krátkodobý úkol…
Plánujete obhajobu ve volbách v roce 2018?
To ještě nevím. Chci vědět, že zde ještě něco dokážu a že má smysl tady nadále být. A o tom musím být vnitřně přesvědčený. A zároveň mě zajímá mínění občanů z mého regionu. Pravděpodobně příští rok půjdu a zkusím sesbírat 1000 podpisů. A když se mi to podaří, tak to bude pro mne pozitivní signál a půjdu do toho.
Otázka na závěr. Jakou životní roli byste nikdy nechtěl hrát?
Takovou, ve které bych selhal a zklamal sám sebe. Kdy bych si řekl, že by se za mě styděl můj táta nebo moje děti. Takovou roli bych nejen nechtěl hrát, ale ani ji hrát nebudu.
Denisa Čermáková,
vedoucí oddělení vztahů s veřejností Kanceláře Senátu
(vyšlo v časopise Senát 3/2017)

Senátoři chtějí zrušit část novely stavebního zákona

Skupina sedmnácti senátorů podala k Ústavnímu soudu návrh na zrušení některých zákonných ustanovení přijatých poslední novelizací stavebního zákona. Návrh, který zpracoval advokát Petr Svoboda, podpořili Eliška Wagnerová, Jiří Šesták, Petr Orel, Alena Dernerová, Ladislav Kos, Libor Michálek, Václav Láska, Zdeněk Papoušek, Jiří Dienstbier, František Bublan, Jitka Seitlová, Eva Syková, Renata Chmelová, Václav Hampl, Lumír Kantor, Jiří Carbol a Miluše Horská.

Senátoři v návrhu napadají jednak část novelizovaného znění § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny, která ruší možnost účastenství spolků ve správních řízeních vedených stavebními úřady podle stavebního zákona, pokud se o záměru nevede proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Dále v něm napadají tři nové odstavce 9 až 11 v § 4 stavebního zákona, které zásadním způsobem omezují možnost přezkumu zákonnosti závazných stanovisek vydávaných pro účely řízení podle stavebního zákona. Napadená ustanovení nebyla součástí původního vládního návrhu novely stavebního zákona, ale byla do něj zařazena až pozměňovacími návrhy poslanců v průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně. Senátoři se domáhají zrušení uvedených ustanovení z důvodu jejich rozporu s Listinou základních práv a svobod a s Ústavou.

V části, která napadá omezení práva spolků na účastenství ve správních řízeních, je návrh odůvodněn tím, že jde o nepřiměřené omezení základního práva rezidentů domáhat se stanoveným postupem svých práv na užívání majetku, popřípadě práv na přístup do krajiny a na obecné užívání veřejné zeleně a lesa. V důsledku novelizace totiž všichni lidé, kteří sice žijí v okolí budoucího středně velkého stavebního záměru dotýkajícího se přírody v místě jejich bydliště, ale nemají vlastnické právo k sousedním pozemkům nebo stavbám, zcela ztrácejí možnost ovlivnit rozhodování stavebního úřadu o umístění a povolení takového záměru. Zákonná úprava jim doposud zaručovala účastenství v řízení alespoň prostřednictvím spolků. Novelizací však tuto možnost bez náhrady ztratili. A to je z hlediska ústavních principů nepřiměřené.

V části, která napadá omezení možnosti přezkumu závazných stanovisek z hlediska jejich souladu se zákonem, je návrh odůvodněn tím, že zákon zavádí zcela zvláštní režim, který bez legitimního důvodu výrazně omezuje ochranu zákonnosti a veřejného zájmu jen řízeních podle stavebního zákona a převážně jen ve prospěch stavebníků. Taková úprava je v rozporu jednak s ústavním principem, podle něhož je ČR „právní stát“, jednak s ústavním principem rovnosti ochrany vlastnického práva všech vlastníků, neboť privileguje v řízení podle stavebního zákona stavebníka v porovnání s ostatními účastníky řízení, zejména s vlastníky sousedních pozemků a staveb.

Návrh senátorů vychází ze stanoviska 22 akademiků ze 4 právnických fakult, které bylo předloženo Senátu a Poslanecké sněmovně při projednávání návrhu novely v květnu tohoto roku.

O čem jednal Senát III – díl 9.

Během středečního jednání Senát postupně schválil novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, novelu zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění a novelu zákona o nemocenském pojištění. Děti a důchodci nad 65 let věku tak budou mít nižší doplatky za léky, stát navýší platbu za státní pojištěnce a lidé, kteří budou chtít pečovat o těžce nemocné příbuzné, budou moci čerpat až tříměsíční ošetřovatelské volno. Poté Senát přijal pozměňovací návrhy k novele zákona o zaměstnanosti a nepřijal usnesení k novele zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. V následujícím bloku ministra dopravy senátoři schválili novelu zákona o vnitrozemské plavbě, novelu zákona o silniční dopravě a novelu zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní. Následně pak zamítli návrh zákona o kontrole veřejných financí a související novelizační zákon. Tento návrh zákona by podle senátorů vedl jen ke zvyšování administrativy.
V rámci odpoledního zákonů senátoři schválili dvě novely občanského soudního řádu, návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti se zrušením statusu veřejné prospěšnosti, novely zákonů o veřejné prospěšnosti, o soudních exekutorech, živnostenského zákona, o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin, o rostlinolékařské péči a novelu zákona o veterinární péči, která nepřímo zavádí povinné čipování psů. Současně senátoři vyslovili souhlas s odstoupením České republiky od Charty Mezinárodního energetického fóra a přijali doporučení VEU k Nařízení o jednotné digitální bráně pro poskytování informací, k Diskusnímu dokumentu o sociálním rozměru Evropy a návrh evropského pilíře sociálních práv. V závěru odpoledního jednání pak vzali na vědomí usnesení Volební komise návrhu prezidenta na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.
Ve čtvrtek senátoři schválili novelu branného zákona, po více než dvaceti letech zákon o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu mezi sebou a navenek a zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. V samotném závěru schůze pak senátoři vzali na vědomí Výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2016.
zdroj: www.senat.cz