Zákon o Šumavě nesmí být trojským koněm developerů

Senát se na svém posledním jednání zabýval návrhem zákona o Národním parku Šumava. Jeho znění vzbuzuje řadu protichůdných reakcí, které, zjednodušeně řečeno, zastávají někteří politici a starostové šumavských obcí na straně jedné a někteří představitelé akademické půdy a ekologové na straně druhé.
Přes celou řadu zásadních výhrad k navrhovanému zákonu jsem hlasoval pro jeho další projednávání v senátních výborech. Právě v nich bude možnost zapracovat do návrhu relevantní odborné připomínky a hlavně odstranit nesystémovost a všechny vážné chyby, na které poukazují senátní legislativci.
Do této skupiny patří například ustanovení o státních finančních kompenzacích obcím, na jejichž katastru se park nachází, nebo pasáže, které jsou v příkrém rozporu se zákonem o ochraně přírody a krajiny. Osobně bych přivítal také výraznější rozšíření první a druhé zóny parku nebo stanovení základních pravidel pro výstavbu na území parku.
Spolu s několika dalšími senátory jsme se domluvili na zpracování souhrnného kritického stanoviska, jehož akceptování bude podmínkou pro naši podporu návrhu ve druhém čtení.
Při vší úctě k práci šumavských starostů a s pochopením složitějších podmínek, které lidem život v národním parku přináší, bych byl nerad, aby se Šumava proměnila v nesourodé seskupení více či méně zdařilých developerských projektů, které se v posledních dvaceti letech objevily například v okolí Lipna.
Protože jsem na Šumavě vyrůstal a jsem dodnes jejím poměrně častým návštěvníkem, nedokážu tyto věci vnímat jinak a chtěl bych napomoci zachovat šumavskou přírodu v její mimořádné celistvosti i pro budoucí generace.