ČT: Podpora vězněnému režisérovi

V den 42. narozenin vězněného režiséra Olega Sencova se rozjela po celém světě nová kampaň na jeho podporu. Ukrajinští aktivisté vyzvali Sencovovy příznivce, aby na sociálních sítích sdíleli jeho portrét zachycený u významných staveb měst, ve kterých žijí. Doprovázený hashtagem Save Oleg Sencov. V překladu Zachraňte Olega Sencova. Ten už od poloviny května drží v ruském vězení hladovku.

Výzvu ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi, aby se situací zabýval, poslali místopředseda českého Senátu a šéfové tří výborů. Mimo jiné píší, že jeden ze svědků proti Sencovovi u soudu jasně řekl, že jeho svědectví je vynucené bitím, dušením, plynovou maskou, elektrickým proudem. Moskva doteď nereagovala.

“Podobný osud měla celá řada českých občanů v době komunistické totality. A byla pro ně velmi důležitá posila, vědomí, že nejsou sami, že zahraničí vnímá jejich osudy a že je podporuje,” uvedl místopředseda Senátu Jiří Šesták.

Na celou reportáž se můžete podívat na webu České televize.

ČT: V Darkově léčí ukrajinské veterány

První týden léčení v lázních Darkov mají za sebou dva zranění vojenští veteráni z Ukrajiny. Jejich rehabilitaci plně hradí Nadační fond Regibase. Ten se snaží pomáhat nejen vojákům, ale taky hasičům a policistům, kteří se zranili při výkonu svého povolání.

Na celou reportáž se můžete podívat na webu České televize. O projektu pomoci válečným veteránům z Ukrajiny si přečtěte zde.

Two Ukrainian servicemen arrive in Czech Republic for medical rehabilitation

Two Ukrainian servicemen with amputated extremities, Vitaliy Lehusha and Oleh Fedorchuk, left early on Thursday for a week-long medical rehabilitation in Ostrava, the Czech Republic, according to the media liaisons office of the Ukrainian Armed Forces.
A day earlier, a Czech delegation headed by Vice President of the Senate of the Czech Republic Jiri Sestak arrived at a military airfield in Kyiv with the aim of implementing a rehabilitation project for ATO (anti-terrorist operation) participants in the Czech Republic.
“We want to help soldiers fighting on Ukrainian territory. Those who have serious amputations and require high-quality medical care are now offered the possibility of medical rehabilitation in the Darkov rehabilitation and sanatorium center near Ostrava. Today, these are only two veterans, however, this is just the beginning. I hope that this pilot project will continue to work,” he said.
Celý článek si můžete přečíst na webu agentury Interfax-Ukraine.

ČT: Ukrajinští veteráni se léčí v Darkově

V Lázních Darkov na Ostravsku se od čtvrtka zotavují dva zranění váleční veteráni z Ukrajiny. Léčebné výlohy v celkové výši zhruba 200 tisíc korun zaplatí kompletně Nadační fond Regibase. Kvůli nekončícímu konfliktu na východě Ukrajiny nezvládá země tisícům zraněných vojáků pomoct sama.
Bojům na Ukrajině předcházela revoluce na kyjevském Majdanu. Rusko okupovalo Krym a začala válka s proruskými separatisty v luhaňské a doněcké oblasti. „Ukrajina se potýká s daleko silnějším soupeřem, který okupuje její území, je naší povinností těmto lidem pomáhat,“ uvádí místopředseda Senátu Jiří Šesták (STAN).
Na reportáž o převozu obou ukrajinských vojáků se můžete podívat na webu České televize.

O čem jednal Senát III – díl 10.

Jednání 10. schůze Senátu zahájili senátoři tím, že dali souhlas k ratifikaci Úmluvy Mezinárodní organizace práce o práci na moři a Opčnímu protokolu k úmluvě Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením. Poté přijali doporučení Výboru pro Evropskou unii k návrhu nařízení EP a Rady o Evropské agentuře pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva. V bloku ministra financí senátoři nejprve schválili dva zákony ohledně platebního styku, díky nimž občanům odpadnou poplatky spojené s platbou kartou u obchodníka. Vzápětí nepřijali usnesení k zákonu o rozpočtových pravidlech – na tento zákon se bude po uplynutí 30-denní lhůty pro Senát hledět, jako by byl schválen. Ve zbytku dopoledního jednání pak senátoři schválili novelu zákona o rovném zacházení, dali souhlas k ratifikaci Prozatímních dohod o hospodářském partnerství mezi Evropským společenstvím a Ghanou a Pobřežím Slonoviny. Dále přijali doporučení Výboru pro Evropskou unii k povinné automatické výměně informací v oblasti daní, k diskusnímu dokumentu o budoucnosti financí EU, k diskusnímu dokumentu o prohlubování hospodářské a měnové unie a vzali na vědomí informace vlády ČR o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 19. – 20. října 2017. V samém závěru dopoledního jednání zvolili Richarda Hindlse kandidátem Senátu na člena Národní rozpočtové rady.
Odpolední jednání zahájili senátoři zprávou o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2016, se kterou je seznámil guvernér České národní banky Jiří Rusnok. Poté schválili novelu zákona, kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik, a novelu zákona o zdravotnických prostředcích. Následně se Senát věnoval projednání evropských dokumentů (Balíček dokumentů ke vzdělávání, Dopravní Balíček k sociálním aspektům v silniční dopravě a Dopravní Balíček k výběru mýtného), k nimž přijal doporučení Výboru pro Evropskou unii. V závěru středečního jednání senátoři projednali informace předsedy vlády ohledně průzkumu a možné těžby lithia v ČR. K tomuto bodu se vedla poměrně dlouhá a bouřlivá rozprava. V přijatém usnesení pak vyzvali ministry průmyslu a obchodu a životního prostředí, aby lépe koordinovali činnost svých ministerstev za účelem maximálního využití nerostného bohatství ČR, a zároveň vyzvali vládu, aby neodkladně uvedla do souladu nařízení vlády o sazbách úhrady se zákonem o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon).
Čtvrteční jednání zahájil Senát zamítnutím novely zákona o Hospodářské komoře a Agrární komoře České republiky. Senátoři vytýkali této novele zejména to, že v řadě případů narušuje principy ústavního pořádku. Poté přijali doporučení Výboru pro Evropské záležitosti k evropskému obrannému průmyslu a fondu a Diskusnímu dokumentu o budoucnosti evropské obrany. Dalším bodem v pořadí pak bylo projednání Stanoviska Senátu k projevu prezidenta republiky na Parlamentním shromáždění Rady Evropy dne 10. října 2017. Svým usnesením, které senátoři k tomuto bodu přijali, nesouhlasí s výroky prezidenta ohledně ruské anexe Krymu a připomínají, že Krym je nadále součástí Ukrajiny a jeho oddělení od Ukrajiny je výsledkem ruské agrese a nemá oporu v mezinárodním právu.
V samotném závěru pak senátoři v prvním čtení přikázali výborům k dalšímu projednání senátní návrhy zákonů. Jmenovitě se jedná o novelu zákona o EET, novelu zákona o léčivech a novelu zákona o odpovědnosti za přestupky.

Senátoři večer projednají Zemanovy výroky o Krymu

Senát by ve středu měl podle šéfa evropského výboru Václava Hampla (za KDU-ČSL) odmítnout výroky prezidenta Miloše Zemana, kterými fakticky legitimizoval ruskou anexi ukrajinského Krymu. Horní komora by měla hlavu státu současně vyzvat k tomu, aby respektovala českou zahraniční politiku i mezinárodní právo. Místopředsedu Senátu Jiřího Šestáka z klubu Starostů pobouřilo to, že představitel země okupované sovětskými vojsky v roce 1968 „dědici těchto událostí vlastně vystavuje účet, vlastně schvaluje agresi a anexi cizího státu“. Zeman podle Šestáka vyřazuje svými výroky Česko z Evropy, jeho případné znovuzvolení by bylo rizikem.

Celý článek si můžete přečíst na webu České televize.

Sněm Starostů a nezávislých: Projev k vnější bezpečnostní situaci

Dámy a pánové, členové a příznivci hnutí STAN,

historicky se hnutí Starostů a nezávislých převážně soustředí na témata, která jsou průsečíky komunálních potřeb, a řešení blízká komunální politice. Toto hnutí nebylo dosud vnímáno jako výrazný samostatný politický subjekt v celostátní politice. Už proto, že na celostátní úrovni mnohdy vystupuje s dalším politickým subjektem – TOP 09. Je tedy vcelku logické, že STAN se zatím nevyjadřoval k řadě celostátních témat. Při stále jasněji formulované vůli se emancipovat je ale nejvyšší čas sestavit týmy, které by se hlouběji a systémově zabývaly kulturou, školstvím, ale také zahraniční politikou, vnitřní bezpečností či obranou. Vlastně je otázkou dne, zda-li by neměl STAN vytvářet základní pilíře stínové vlády, jestliže to se svými ambicemi myslí vážně.

Přestože jsem celý svůj profesní život strávil v oblasti kultury, chtěl bych se v následujících chvílích věnovat oblasti bezpečnosti naší společnosti, vnějšímu ohrožení a z toho plynoucích povinností nás všech, kdo nesou nesejmutelnou politickou zodpovědnost. Nečiním tak proto, že bych si myslel, že lidé z oblasti kultury mají odborně blízko k oblasti bezpečnosti a obrany, ale z důvodu, že kultura a umění jsou životně závislé na svobodě slova a myšlení, na svobodné a vzdělané společnosti.

Většina naší společnosti se cítí ohrožena. A to nejen aktuálními projevy skupinového terorismu, který bez slitování vraždí nevinné lidi, ale i agresivním bývalým mocenským hegemonem, který porušuje mezinárodní smlouvy, obsazuje cizí území a nepokrytě, bez studu okolnímu světu lže. A stejně bez studu prohlašuje, že svoboda zemí, patřících zlomek času jejich historie do sféry jeho vlivu, je pro něj nepřijatelná. Většina naší společnosti se cítí proto ohrožena Ruskem, ale i skupinovým terorismem právem.

Dříve než si však položíme otázku, jak se zachovat, musíme si zodpovědět otázku zásadnější. A to – kam vlastně patříme? V jakém civilizačním a kulturním prostoru jsme ukotveni? Odpověď je veledůležitá, protože musíme vědět, co máme bránit, s kým a před kým. Nejistota v části české společnosti a neochota si toto definovat je tragickým důsledkem čtyřiceti let vlády komunismu, pod dohledem Sovětského  svazu, který nám velkou měrou  před sedmdesáti lety pomohl vrátit svobodu, ale následně fatálně poničil naši demokratickou budoucnost, naši kulturu a naši duši. Kvůli těmto čtyřiceti letům jsme stále nakloněni alternativnímu a zkreslenému chápání našich civilizačních kořenů, jakési koketérii s naší budoucností. Tato rozkolísanost nemění však nic na skutečnosti, že po celou naši historii patříme k západní civilizaci.

Rok 845, kdy bylo pokřtěno 14 českých knížat v Řezně, byl strategickým politickým rozhodnutím, které nás napojilo na křesťanský západ, ve kterém žijeme přes 1100 let. Cyrilometodějská mise byla v našem případě propojením s křesťansko-antickým světem, s jeho kulturou a vzdělaností, kterého Konstantinopol té doby byla hlavním městem. 1100 let jsme provázáni s dějinami západní civilizace v dobrém i ve zlém. V tomto prostoru jsme zapustili kořeny duchovní, společenské, umělecké i vědecké. A v době, kdy čeští vladaři byli římskými králi, jsme byli jedním z center Evropy. Tomuto prostoru jsme se  mnohdy stali i inspirací. Stáli jsme na počátku reformace s pozdějšími plody dialogu, náboženské i umělecké tolerance, byli jsme silně osloveni osvícenectvím a vytvořili jsme jednu z prvních novověkých evropských demokracií. I když po dvě generace se komunistický režim snažil o změnu těchto pardigmat, ze lži se pravda nestala. Jsme západní civilizací. Na tom musíme trvat, tím musíme žít a tuto pravdu musíme hájit.

I když budeme skálopevně přesvědčeni, že patříme k Západu, musíme však řešit následující:

Chceme bránit tuto naši příslušnost k Západu? Samozřejmě, že se můžeme spoléhat na spojenectví, které jsme uzavřeli odpovědně a dobrovolně v rámci NATO či EU a která jsou hlavním pilířem naší bezpečnostni a naší sounáležitosti se Západem. Ale zároveň si musíme uvědomit, že za naše bezpečí a obranu jsme zodpovědní především my sami.

Ničivé povodně jsme si  před léty nepřipouštěli natolik, abychom se na ně aktivně připravovali. Muselo přijít několik velkých povodní s lidskými oběťmi, abychom měli občanskou vůli a politickou odvahu investovat do preventivní ochrany, připravit fungující integrovaný záchranný systém. Jsme však na nová nebezpečí připraveni dnes?

Armádě jsme přisoudili mírovou funkci. Souhlasili jsme s její profesionalizací možná v naději, že se zbavíme vlastní individuální zodpovědnosti za obranu své země. Nicméně ani toto jsme nebyli schopni udělat důkladně. Chyběla a dosud chybí vůle držet tuto armádu alespoň ve stanovených počtech. I když je v ní množství odpovědných a vycvičených lidí, nemůžeme si nalhávat, že oni mají naše bezpečí zcela v svých rukách.  Dvacet jedna tisíc, respektive šestnáct tisíc byť dobře vycvičených vojáků není schopno ubránit náš stát po delší dobu.  Víme to, a přesto nechceme slyšet, že nejsou rezervy na posílení této armády, dokonce ani na doplnění případných ztrát; že naše zbraně jsou zastaralé a v náhradních dílech jsou mnohdy závislé právě na Rusku.

Politici nemají odvahu říci velmi jednoduché, ale velmi pravdivé věty – “hrozí nám povodeň!” Naše připravenost se bránit je pro suché léto. Nyní ale nestačí. Musíme se připravit. Nejen ti, kteří jsou za to placeni, ale všichni občané. Každý svým dílem a svými schopnostmi. Můžete nás, politiky, za tato varování a za spuštění přípravy aktivnější a silnější obrany třeba příště nezvolit, ale musíte to slyšet a musíme nyní podle toho jednat. A kdo oslabuje vůli k obraně naší společnosti a zodpovědnosti vůči našim spojencům, je zrádce. Se vším všudy. Ocitli jsme se v době, kdy protest proti našemu členství v mezinárodních strukturách, narušování principů odpovědnosti k našim spojencům a partnerům, není užívání výsad demokracie, ale naopak její narušování a ohrožení nás všech.

Nejen my politici, ale všichni občané by si měli dobře přečíst aktualizovanou Bezpečnostní strategii České republiky a uvědomit si, jak jsou v tomto závazném dokumentu definovány životní a strategické zájmy naší republiky.

Slyšeli by, že „…musíme uchránit svou suverenitu, územní celistvost a politickou nezávislost. Abychom byli demokratickým právní státem a chránili základní lidská práva a svobody obyvatel České republiky, musíme využit všech legitimní přístupů a použít všech dostupných prostředků… Naše náležitost k EU a příslušnost k NATO je strategickým zájmem a základním východiskem pro zajištění obrany a bezpečnosti ČR…“

Tato část výčtu definovaných zájmů České republiky se opírá o aktuální hrozby nejen vůči naší republice, ale vůči celé naší západní civilizaci.

A jaké jsou tyto hlavní hrozby? Oslabování mechanismu kooperativní bezpečnosti i politických a mezinárodních závazků. Nestabilita a regionální konflikty v euroatlantickém prostoru. Terorismus. Kybernetické útoky. Mezinárodní migrace.

V čl.18 Bezpečnostní strategie se přitom přímo říká: „Mezi hlavní zdroje hrozeb patří vyhrocené postoje vůči hodnotovým základům naší společnosti, ohrožující koncept demokratického právního státu a popírající základní lidská práva a svobody. Zdrojem těchto hrozeb jsou i mocenské aspirace některých států, které v rostoucí míře přestávají respektovat mezinárodní uspořádání a základní principy mezinárodního práva.“ Tolik jasná citace z tohoto dokumentu.

Víme, že je to především  Ruská federace, která odmítá vývoj posledních dvaceti let ve střední a východní Evropě a flagrantně porušuje mezinárodní smlouvy, vytvořila  a používá novou formu  tzv. hybridní války a skrze ni anektuje výsostné území cizího státu, nyní Ukrajiny. Provádí veliká vojenská cvičení v blízkosti pobaltských republik (jak nevzpomenout na cvičení Vltava, které předcházelo sovětské okupaci v r. 1968), či přímo vyhrožuje atomovými zbraněmi našemu spojenci Dánsku, které leží ještě hlouběji v bezpečnější zóně Evropy. Jak je vidět, zdánlivě…

Obranná strategie ČR představuje záměr vlády ČR k zajištění obrany státu, který je postaven na třech hlavních pilířích – zodpovědném přístupu státu, moderních a akceschopných ozbrojených silách a uvědomělých občanech. Bohužel, ve všech třech bodech máme nejen rezervy, ale chybujeme.

Dovolte mi, abych ocitoval pracovníky Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany generálporučíka Jaroslava Kolkuse a brigádního generála Františka Mičánka.

„…Dnešní ozbrojené síly v ČR jsou sice technologicky vyspělejší a získaly bojové zkušenosti, ale oproti roku 2006 jsou početně slabší o 3 000 osob. Naplněnost některých útvarů se blíží hrozivým 60 %. Není dořešena úhrada ztrát osob a materiálu, zásoby v některých komoditách nevystačí ani na jeden týden vedení bojové činnosti. Při požadavku na současné splnění všech našich závazků vůči spojencům by došlo ke kolapsu nejen ozbrojených sil, ale i státu, který na takový úkol není připraven ani legislativně, ani po stránce udržování potřebných zásob a finančních rezerv…“ Řešení nyní vidí současná vláda v doplnění fyzických stavů profesionálních vojáků na plnou kapacitu do čtyř let. Není to ale málo a nebude pozdě? Je vůbec reálné, aby v případě životního ohrožení našeho státu zůstala většina obyvatelstva nepřipravena a neschopna se doopravdy zapojit? Znepokojivé je v tomto smyslu i prohlášení ministra obrany, že se koalice „stále ještě dohaduje o tom nejdůležitějším, což je filosofie armády a její zaměření“. Tato citace je z 13. dubna tohoto roku.

Výsledkem těchto nejasností mimo jiné je fakt, že můžeme sice mobilizovat v případě zásadního nebezpečí až 1,5 mil. mužů,  ručních zbraní však máme pro jednu desetinu. Řada z nich nedržela v životě zbraň, a zatímco pomalu ani nevíme, kde bydlí, oni neví, kam se mají dostavit a co mají dělat. Spolu s protispojeneckou propagandou, které je řada našich občanů schopna ještě naslouchat, můžeme se zdát snadnou kořistí nebo přinejmenším slabým článkem řetězu. Myslím však, že je to pouze vrcholek ledovce našich obraných nejasností a problémů v aktuální bezpečnostní situaci. Vidíme nové formy nebezpečí – hybridní válku, kterou praktikuje Rusko, nebo náhle se objevující skupiny bojovníků schopných paralyzovat či přímo ovládat velká území tak, jak nám to předvádí tzv. Islámský stát. Nemůžeme argumentovat, že jsme státem střední velikosti, který nemá dostatek materiálních a lidských zdrojů. Že lze najít v době nebezpečí řešení známe z naší, byť spíše vzdálenější historie či z příkladu současného, kterým je stát Izrael.

Z programů jednotlivých politických stran a hnutí je vidět, že politické reprezentace necítí dlouhodobě zodpovědnost za stav obranyschopnosti ČR, pokud tím nemyslíme neustálé snižování obranného rozpočtu až na dnešních 1,08 % HDP. Po odečtení penzí a výsluh je však rozpočet ještě výrazně nižší. Po vstupu ČR do NATO byla odpovědnost za vlastní obranu fakticky předána někomu jinému – převážně USA jako zemi, která nese 73 % veškerých nákladů na obranu Aliance. Při vstupu do NATO jsme se zavázali k obrannému rozpočtu ve výši 2 % HDP.

Při příležitosti 15. výročí vstupu ČR do NATO podepsali v březnu 2014 představitelé parlamentní stran prohlášení, kde se mimo jiné praví: „My, představitelé parlamentních politických stran, stvrzujeme svým podpisem závazek sestavit tým expertů, který vypracuje návrh ‘Smlouvy politické reprezentace o zajištění obrany České republiky’. Naším cílem je tento dokument projednat a podepsat do konání summitu NATO v září 2014.“ Nic takového se doposud nestalo.

Především my politici jsme zapomněli na skutečnost, že armáda se staví nikoliv pro obvyklou dobu míru, ale pro neobvyklou dobu války.

A v této nedůslednosti jsme ochotni setrvat i nadále. Mluvíme sice o nutnosti odvodové povinnosti, ale ne o povinné vojenské službě. Veřejnost se konejší ujišťováním, že půjde jen o zmapování potenciálních branců. Po změření a zvážení jim bude položena otázka, zda jsou ochotni někdy v budoucnost se zapojit do branného výcviku. Takto se ale přece ohrožená země nepřipravuje na obranu. Neřešme, jestli máme historicky holubičí či jestřábí povahu a mějme přirozený pud sebezáchovy a zdravý rozum. Uvědomme si, že žalostný stav věcí je takový, že se musí nejdříve vycvičit ti, kteří mají vycvičit povolané brance. Že vybudování obranné armády z nynějšího mírového stavu bude trvat možná deset let. Ale právě proto nesmíme ztrácet čas. Právě proto musíme o to více spolupracovat s našimi sousedy na obranné strategii. Především s Polskem a Slovenskem, se kterými nás spojuje historická paměť.

Nemůžeme se jako politici dopouštět amatérismu a předkládat různé modely řešení. To musí udělat ti, kteří tomu rozumí – vojáci, bezpečnostní služby, odborníci na mezinárodní situaci. My ale musíme udělat to, co zase nepřísluší jim – rozhodnout. Dát těmto složkám zadání, vysvětlit rozhodnutí svým voličům a tato rozhodnutí obhájit. I za cenu znejistění našich politických kariér. Ty jsou v této chvílí marginálním problémem. Musíme si problém obrany naší země osvojit a začlenit do svých programů jako jeden z hlavních pilířů. Nebo se budou naši potomci dočítat, že politické elity opět dramaticky selhaly. Jako před Bílou horou, před Mnichovem, na sklonku II. světové války až k roku 48, v roce 68.

Vytvářejme z naší země svobodné, tolerantní, vzdělané, sebevědomé a odvážné společenství. V souvislosti s naším členstvím v EU a v NATO k tomu máme historicky ojedinělou příležitost. Bylo by neospravedlnitelné nedostát své povinnosti a ohrozit naši nezpochybnitelnou příslušnost k západní civilizaci.

Praha 18. 4. 2015

"U nás máte dveře otevřené," píší senátoři velvyslanci USA

Jeho Excelence
Andrew H. Schapiro
velvyslanec USA v ČR

V Praze dne 8. dubna 2015

Vaše Excelence,
především přijměte mnoho srdečných pozdravů a dovolte, abychom tímto dopisem vyjádřili vážné znepokojení nad výrokem našeho prezidenta Zemana, který před několika dny vyslovil obavu, že máte dveře na Hrad zavřené. K tomuto kroku nevidíme sebemenší důvod. Vaše stanovisko dle našeho názoru nijak nezasahoval do suverenity vrcholného představitele České republiky.
Spolu s Vámi považujeme plánovanou účast prezidenta Zemana na vojenské přehlídce v Moskvě za nešťastnou, a to tím spíše, že bude pravděpodobně jedinou hlavou členského státu Evropské unie, která bude na této události přítomna. V době, kdy na Ukrajině trvá napjatá bezpečnostní situace, na níž má Rusko podstatný podíl, je přítomnost hlavy státu na vojenské přehlídce ruské armády krajně nevhodná. Vždyť není dokonce vyloučeno, že jednotky, které budou na této přehlídce defilovat, se před rokem mohly podílet na protiprávní ruské anexi části území Ukrajiny.
Chtěli bychom touto cestou také poděkovat za ujištění o pevném spojenectví mezi našimi národy, jež bylo v březnu tohoto roku demonstrováno průjezdem kolony amerických vojáků přes území České republiky. Společně s tisíci lidí, kteří přišli americké vojáky přivítat a pozdravit, považujeme spojenectví našich zemí za stěžejní pilíř bezpečnostní politiky České republiky a celé Evropy. U příležitosti blížícího se 70. výročí konce největšího válečného konfliktu v lidských dějinách by neměl být opomenut zásadní podíl amerických vojáků na vítězství nad nacistickým Německem a na samotném osvobození naší vlasti.
Za zahraniční politiku České republiky odpovídá především vláda. Proto pevně doufáme, že výroky prezidenta Zemana nebudou mít na přátelské vztahy našich zemí vážnější dopady.
Za senátorský klub KDU-ČSL a nezávislí a Starostové a nezávislí bychom Vás chtěli ujistit, že jako velvyslanec Spojených států amerických budete mít u nás dveře vždy otevřené.
S pozdravem
Za Klub KDU-ČSL a nezávislí: Petr Šilar, Miluše Horská, Stanislav Juránek, Zdeněk Brož, Jiří Čunek, František Bradáč, Jiří Carbol, Alena Šromová, Patrik Kunčar, Václav Hampl, Zdeněk Papoušek
Za Klub Starostové a nezávislí: Jan Horník, Luděk Jeništa, Zbyněk Linhart, Leopold Sulovský, Jiří Šesták, Jiří Vosecký

Musíme být na straně proevropsky smýšlejících Ukrajinců

Mluvíme-li o ukrajinské krizi, musíme mluvit jednak o vnitřní krizi Ukrajiny jako suverénního státu, který je složitý a nejednoznačný, ale také o ukrajinsko-ruském konfliktu. Velkým zdrojem nestability Ukrajiny je ruská agrese. Že Rusko vede válku vůči Ukrajině, že se na ni připravovalo a, co je horšího, že v ní chce pokračovat, víme již od samotného vedení Ruska i separatistů. Výroky prezidenta Putina a ministra zahraničí Lavrova, zpochybňující vývoj ve střední a východní Evropě v posledních dvaceti letech, jsou jednoznačné a varující.
Je to pro Ukrajinu další z těžkých hodin v její historii, ve které nesmí zůstat sama. Její zápas o nezávislost a demokratické směřování je zápasem i o další budoucnost ukrajinských sousedů, aby se opět nedostali do sféry vlivu stále imperiálně uvažujícího Ruska.
Proto je situace na Ukrajině i naším problémem. Vždyť i my jsme obyvateli země, která několikrát ve své nedávné historii zažila, jaké to je, když přijde bezohledný soused a začne zabíjet a ničit. Víme, jaké to je, když okolní svět říká zdánlivě rozumné důvody, proč nemůže slabšímu přijít na pomoc. A víme, čím jsme za zbabělost, opatrnictví a lhostejnost okolních zemí – ale i naši vlastní – zaplatili. A čím nakonec zaplatily i ony.
Právě proto, aby nám principy humanismu, demokracie a křesťanských hodnot nebyly opět odňaty nedemokratickými či totalitními státy, které povyšují sílu a aroganci moci nejen nad práva svých občanů, ale i jiných států, musíme být na straně proevropsky smýšlejících Ukrajinců.