Malé ohlédnutí za právě končícím týdnem: Skopje, Třeboň, lípy…

Od pondělí do středy jsem vedl delegaci Senátu na pracovní návštěvě v Makedonii. Tuhle zemi na balkánském poloostrově jsme navštívili zrovna v den, kdy Evropská komise doporučila zahájení přístupových rozhovorů o vstupu Makedonie do EU. Vedle schůzek s předsedou parlamentu a partnerskými výbory jsme jednali ještě na ministerstvech zahraničních věcí, obrany a vnitra a navštívili centrum pro příjem migrantů.

[divider]

Ve čtvrtek přijeli do jižních Čech kolegové ze senátního klubu Starostové a nezávislí. V rámci pravidelného výjezdního zasedání jsme tentokrát navštívili úspěšnou společnost SINOP, která se zabývá výrobou a dodávkou co nejširšího sortimentu chladicích zařízení.

[divider]

Také jsme navštívili Úsilné, jihočeskou Vesnici roku 2014. Ochutnali jsme tam osvěžující vodu z obecní kašny…

[divider]

… a protože si letos připomínáme 100 let od vzniku Československa, zasadili jsme spolu se starostou Pavlem Kašpárkem (a pod odborným dohledem senátora-lesáka Tomáše Czernina) Strom republiky.

[divider]

V muže, kteří sázeli stromy, jsme se s naší senátorskou partou proměnili také v Lišově. Lípa srdčitá, kterou jsme po výsadbě důkladně zalili spolu s lišovským starostou Jiřím Švecem, tam nově roste ve vnitrobloku u pošty.

[divider]

Ve čtvrtek večer jsem ve Dvorcích u Třeboně uspořádal neformální setkání pro starosty mého volebního obvodu. Bavili jsme se hlavně o blížícím se startu nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), které bychom rádi upravili podle rakouského vzoru. Ten subjektům veřejného práva (obce, školy atp.) znemožňuje uložit peněžitou pokutu. O GDPR, které začne v celé EU platit za měsíc, se ví už dva roky. Česká vláda přesto prováděcí zákon do sněmovny poslala k projednání na konci března…

[divider]

Páteční dopoledne jsme zahájili v třeboňské firmě Santal, kde pro české i zahraniční školy vyrábějí špičkový nábytek. Stejně jako SINOP i tuto společnost vedou schopní a chytří lidé s jasnou vizí. Víc takových!

[divider]

S paní starostkou Terezií Jenisovou jsme novinářům představili novou expozici Galerie buddhistického umění, kterou najdete v někdejší vodárenské věži v místní části Na Kopečku. A u Bertiných lázní jsme společně vysadili další Strom republiky.

[divider]

Kolegové si pak vyzkoušeli peloidokinezioterapii, proceduru využívající třeboňské zlato – slatinu. Procedura slouží k uvolnění přetížených drobných kloubů ručních a zápěstí, zlepšení prokrvení měkkých tkání a tím pádem zlepšení jemné motoriky ruky.

[divider]

Vydařenou návštěvu Třeboně jsme zakončili prohlídkou místního divadla J. K. Tyla a nově zrekonstruovaného Domu Štěpánka Netolického, ve kterém sídlí Centrum Třeboňského rybníkářského dědictví.

Senátní výbor vyzval vládu k přijetí 153 křesťanů z Iráku

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice (VVVK) na své schůzi 9. prosince vyzval vládu České republiky, aby bez průtahů vyřešila přijetí 153 křesťanských uprchlíků (rodin, vdov s dětmi a jednotlivců) z Iráku. Pomoc jim už v říjnu slíbil premiér Bohuslav Sobotka, konkrétní návrh řešení měl na jednání vlády předložit ministr vnitra Milan Chovanec, zatím se tak však nestalo.

Senátoři VVVK v této souvislosti doporučili, aby vláda nečekala na případné vyřešení otázky, zda počet těchto osob bude či nebude zařazen do kvót Českou republikou přijímaných uprchlíků.

Podrobněji o české pomoci 37 iráckým rodinám informuje web Nadačního fondu Generace 21.

 

MFD: Evropa už nikdy nebude stejná, tvrdí senátor

Jediná šance Evropy i České republiky při řešení současné migrační krize je solidarita. České podniky by uprchlíky uvítaly, stále se totiž potýkají s nedostatkem pracovních sil. Takové jsou závěry senátorů sympatizujících s uskupením STAN, kteří jsou v současné době na „spanilé jízdě“ po českých regionech. Šestice senátorů v tomto týdnu dorazila i do Karlovarského kraje.

„V České republice se nyní řeší problém s několika tisíci lidí, kteří tady ale ještě vůbec nejsou. Ten pravý problém přijde až společně s nimi. Stát se o ně musí postarat, aniž by ovšem narušil běžný život společnosti,“ konstatoval českobudějovický senátor Jiří Šesták. „Na druhou stranu se všude setkáváme s podnikateli, kteří by nové pracovníky i z řad migrantů uvítali,“ doplnil jej předseda senátorského klubu a božídarský starosta Jan Horník.

Jiří Šesták ovšem připouští, že Evropa už nikdy nebude taková, jaká byla. „Záleží jenom na tom, kolik migrantů přijde. Naneštěstí se v evropské společnosti zúžil obraz migrantů na ty, kteří utínají lidem hlavy. Ale jsou to lidé, kteří ze svých domovin odcházejí proto, aby jim hlavy setnuty nebyly,“ upozornil senátor. Na jednom se ale všichni účastníci „spanilé jízdy“ shodnou: Česko není na vlnu migrantů připravené. A nejde jenom o zákonodárce a úředníky ministerstev, ale i o obyčejné lidi. „Desítky let se od nás utíkalo do zahraničí. Nejsme zvyklí přijímat lidi odjinud. My se ale musíme stát odvážným a sebevědomým národem, který musí vědět, co v podobných případech dělat,“ vyzval celou společnost Jiří Šesták. O rozpadu Evropské unie, případně zrušení Schengenského prostoru, nikdo ze senátorů nechce ani slyšet. Situaci by to podle jejich názoru ještě více zhoršilo. „Jestli teď propásneme Evropu, a zůstaneme takříkajíc za zdí, potěš nás Pán Bůh. Stojíme teď na zlomu. Rozhoduje se, jestli budeme patřit k západu, nebo k východu,“ varoval Jan Horník.

O tom, jak zvládnout uprchlickou vlnu, se chtějí členové senátního klubu poučit i v sousedním Sasku. Tam totiž mají s péčí o migranty už zkušenosti.

zdroj: Mladá fronta DNES, 25. 9.2015
 

Snažme se mít zdravý rozum i zdravé srdce

Naučili jsme se za ta desetiletí minulého století dívat jinam, nevšímat si, necítit. A teď jsme se ocitli v pasti. Minulý týden bylo na území České republiky zjištěno 519 nelegálních migrantů (z toho 414 ze Sýrie), k našim západním sousedům jich proudí desetitisíce a my jsme paralyzováni vlastním strachem. Bojíme se, že ti, kterým pomůžeme, nám jednou ublíží. Že brzy přijdou jejich bratři a sestry a my přijdeme o naše bezpečí, pohodlí, klid. Jak absurdní – nepodat chleba hladovému ze strachu, že budou mít hlad i ostatní…

Jsme nejen bez soucitu, ale i bez víry v sebe sama. Nevěříme si, že dokážeme překonat těžké časy, a utvrzujeme se v tom navzájem. Současný i dřívější prezident i kdejaký panikář tento strach podněcuje a živí. Co takhle se chovat jako sebevědomí a odvážní občané, kteří dokážou víc než se postarat jen o sebe, jako lidé, kteří jsou schopni soucitu a především neztrácejí rozum?

Základem každé věcné debaty je znalost faktů. Současná veřejná diskuze však obvykle pomíjí zejména následující skutečnosti. Česká republika není pro naprostou většinu uprchlíků cílovou zemí. Počet žádostí o mezinárodní ochranu v letošním roce pravděpodobně nepřekročí 2 000. Nejvíce žadatelů přitom přichází z Ukrajiny. Azyl či doplňková ochrana jsou každoročně uděleny jen několika stovkám osob. Proč se tedy chováme, jako by udeřilo deset ran egyptských?

V minulosti naše země přece opakovaně prokázala, že dokáže pomoci těm, kteří to skutečně potřebují. V 90. letech jsme přijali 3 500 běženců z Bosny, v 50. letech dvanáct tisíc uprchlíků z Řecka, v posledních patnácti letech stovky barmských utečenců. Přesto žádná z těchto situací nevedla k pocitu ohrožení společenského smíru tak jako dnes.

V prvních dvou letech po tzv. Vítězném únoru 1948 opustilo Československo sto tisíc jeho občanů. Po roce 1968 uprchlo dalších 250 tisíc osob. Jestliže jsme si ve 20. století zvykli, že je normální utíkat před nesvobodou z vlastní země, měli bychom se nyní učit přijímat cizince utíkající ze stejného důvodu z jejich domovů.

Rozhodně nechci současnou migrační krizi na evropském kontinentu zlehčovat. Situace je velmi vážná, nejsme na ni připraveni, nejsme schopni koordinace s ostatními evropskými státy. A emigrační vlna může být ještě mohutnější. Naše země má právo odmítnout udělení mezinárodní ochrany tzv. ekonomickým migrantům. V duchu mezinárodních úmluv jsme nicméně zavázáni poskytnout ochranu lidem prchajícím před perzekucí či válkami. A naše lidství nám přikazuje zachránit lidi před hladem a utrpením. Beze smluv! To především ochrání naší civilizaci, nikoli panika a srdce zarostlá srstí.

Být soucitný a milosrdný je podstatně těžší než být odmítavý a lhostejný. K soucitu a milosrdenství člověk potřebuje odvahu a rozhodnutí, že převezme odpovědnost za osud lidí v nouzi. Oč jednodušší je hledat důvody, které mají přinést pouze alibi, že toto není náš problém, že zrovna my jsme vyjmuti z povinnosti pomoci bližnímu…

Prosím, snažme se mít jak zdravý rozum, tak zdravé srdce.

Senátoři vyzývají k věcné debatě o uprchlictví

Třináct senátorů napříč politickým spektrem se připojilo k prohlášení k aktuální migrační situaci, které inicioval senátor Václav Láska a která navazuje na Výzvu vědců proti strachu a lhostejnosti. Senátoři reagují na vzrůstající aktivitu extremistických skupin a nálad ve společnosti a tímto prohlášením chtějí otevřít věcnou debatu na téma uprchlictví a migrace.

Prohlášení podepsali senátoři a senátorky Václav Láska, Eliška Wagnerová, Libor Michálek, Ivana Cabrnochová, Jiří Šesták, Jitka Seitlová, Zdeněk Papoušek, Mezian Hassan, František Bublan a Jiří Hlavatý.

Podepsaní senátoři se zároveň zavázali, že se mimo jiné budou zasazovat o zefektivnění azylového řízení v České republice, přípravu dlouhodobé koncepce migrační politiky, solidární přístup k partnerům v EU a prosazování funkční evropské azylové politiky.

PROHLÁŠENÍ SENÁTORŮ K AKTUÁLNÍ MIGRAČNÍ SITUACI

My, níže podepsaní senátoři a senátorky Parlamentu ČR, jsme znepokojeni šířením nenávistných nálad v české společnosti i vzrůstající aktivitou extremistických skupin, které ve veřejném prostoru často nenachází odpovídající protiváhu. Při vědomí odpovědnosti pramenící z našeho mandátu vítáme Výzvu vědců proti strachu a lhostejnosti. V jejím duchu chceme otevřít debatu na téma konkrétních politických kroků, jež naší zemi umožní důstojně reagovat na dlouhodobé migrační trendy.

Základem věcné debaty je znalost faktů. Současná veřejná diskuze obvykle pomíjí zejména následující skutečnosti:

  • Česká republika není pro většinu uprchlíků a uprchlic cílovou zemí. Počet žádostí o mezinárodní ochranu v letošním roce pravděpodobně nepřekročí 2 000. Nejvíce žadatelů přitom přichází z Ukrajiny. Azyl či doplňková ochrana jsou každoročně uděleny jen několika stovkám osob.
  • V minulosti naše země opakovaně prokázala, že dokáže pomoci těm, kteří to skutečně potřebují. V 90. letech přijala 3 500 běženců z Bosny, v 50. letech 12 000 uprchlíků z Řecka či v posledních patnácti letech stovky barmských utečenců. Žádná z těchto situací nevedla k ohrožení společenského smíru.

Současnou migrační krizi na evropském kontinentu nechceme zlehčovat. Naše země má právo odmítnout udělení mezinárodní ochrany tzv. ekonomickým migrantům. V duchu mezinárodních úmluv jsme nicméně zavázáni poskytnout ochranu lidem prchajícím před perzekucí či válkami v jejich zemích původu.

Zdá se nám, že tuzemská politická reakce na aktuální situaci se zatím omezuje na bezpečnostně-represivní složku, neadekvátní výše uvedeným číslům i tomu, co se dnes v Evropě a za jejími hranicemi reálně děje.

Schází naopak sebevědomý, pragmatický a dlouhodobě promyšlený postup, který bychom ve stabilní a relativně blahobytné středoevropské zemi očekávali. Řada politiků a političek se namísto tlumení šířící se paniky rozhodla téma bez skrupulí vytěžit a nenávistné emoce dále přiživovat.

Chceme jít příkladem a v rámci našich senátorských kompetencí se budeme zasazovat o následující:

  • Zkvalitnění a zefektivnění azylového řízení v ČR, aby odpovídalo evropským standardům. Řízení o udělení mezinárodní ochrany jsou dosud velmi pomalá a příliš podléhají interní restriktivní politice.
  • Přípravu dlouhodobé koncepce migrační politiky.
  • Komplexní meziresortní přístup, který kromě úzce bezpečnostního aspektu bude klást stejný důraz i na rozměr zahraničněpolitický, lidskoprávní a informačně-vzdělávací ve vztahu k české veřejnosti.
  • Odpovědný a solidární přístup k partnerům v EU a prosazování funkční evropské azylové politiky.

My, níže podepsaní senátoři a senátorky Parlamentu ČR, se budeme nadále zasazovat o věcnou diskuzi k uprchlictví, migraci a multikulturnímu soužití. Nechceme bagatelizovat strach lidí z bezpečnostních rizik spojených s migrací, ale budeme odmítat jakékoli pokusy o zneužití současné krize pro politický prospěch kohokoli. Budeme aktivně brojit proti všem projevům nenávisti, agrese a zášti. Využijeme všech našich pravomocí, abychom prosadili taková politická řešení, která zajistí poskytnutí pomoci pro adekvátní počet uprchlíků a která zároveň neohrozí společenskou soudržnost či stávající rozsah sociálních služeb.

Václav Láska, Eliška Wagnerová, Libor Michálek, Ivana Cabrnochová, Jiří Šesták, Zdeněk Papoušek, Jitka Seitlová, Mezian Hassan, František Bublan, Jiří Hlavatý, Alena Dernerová, Miluše Horská, Eva Syková.

Otevřený dopis senátorů předsedovi vlády České republiky

Vážený pane premiére,
my, členové horní komory Parlamentu České republiky, se na Vás a na celou českou vládu obracíme kvůli demonstraci, která se uskutečnila 1. července na Václavském náměstí v Praze. Tato demonstrace byla zaměřena proti pomoci a přijímání imigrantů na území České republiky.
Jakkoli je situace kolem imigrační vlny z Afriky a Blízkého východu složitá a každé řešení musí vyžadovat jak humanistický přístup, tak i respektování bezpečnosti naší země, je naprosto nepřípustné, aby této situace bylo zneužíváno k rozdmýchávání rasové, národní a náboženské nesnášenlivosti. Je naprosto nepřípustné, aby občanům České republiky bylo vyhrožováno smrtí v případě, že nebudou konat podle islamofobních nálad, jak se to stalo na uvedené demonstraci. Někteří její účastníci dokonce nesli makety šibenic pro ty své spoluobčany, kteří by souhlasili s přijímáním imigrantů.
Je velmi znepokojivé, že přítomní příslušníci Policie České republiky nerozpoznali otevřenou agresivitu demonstrujících a porušování Základní listiny lidských práv a svobod a nekonali v zájmu demokratického zřízení České republiky. Podstatou tohoto zřízení je respekt k názoru druhých, zaručení svobody vyjadřování, tolerance a slušnost. A to v zájmu demokracie.
Naopak demokratický řád hyne, dá-li se prostor zlobě, hlouposti a netoleranci. Vyhrožováním smrtí, navíc veřejné a před očima policie, je překročena hranice, která dělí demokracii od anarchie a vede k tragickým koncům. Místo řešení složité mezinárodní situace v oblasti imigrace může naše společnost dojít k násilí, jež bude zfanatizovaný dav vykonávat na svých vlastních spoluobčanech.
S vědomím odpovědnosti a povinnosti bránit projevům extremismu v jakékoli formě Vás, pane premiére, a Vaši vládu žádáme o zásadní postoj k podobným projevům zloby a záště a vyzýváme Vás k obraně demokratických hodnot naší republiky. Jako senátoři Parlamentu České republiky jsme připraveni Vás v této věci podporovat.
Vážený pane premiére, případná naše opatrnost či dokonce strach není v této věci na místě.
Jiří Šesták, Václav Láska, Zdeněk Papoušek, Petr Bratský, Jiří Vosecký, Jitka Seitlová, Jan Horník, Zdeněk Brož, Václav Hampl, Zbyněk Linhart, Leopold Sulovský, Luděk Jeništa

Vystoupení na plénu Senátu k problematice utečenců

Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky a páni senátoři.
Tento problém je daleko složitější, než si vůbec chceme nebo možná dokážeme uvědomit. Dostali jsme se na hranu nesrovnatelně nové situace, která vlastně v naší civilizaci, křesťanské civilizaci asi nemá obdoby, pokud bychom se nevrátili někam k bitvě u Poitiers nebo k bitvám u Vídně atd.
Problém bych rozdělil na dvě části. Jeden je současný, lokální, a to je 40 tisíc běženců a kvóty s tím spojené, a potom problém druhý, ten obecnější. Reagoval bych na pana ministra, který nám sdělil, že česká vláda dala své nabídky, které by mohly pomoci situaci řešit. Uvedl technickou pomoc, finanční pomoc, logistickou pomoc. Nabízíme přístroje na noční vidění. To ale není pomoc pro 40 tisíc lidí, kteří žijí v hrozných podmínkách. A nevěřím, že to jsou jenom mladí statní muži, jsou tam rodiny s dětmi, jsou tam i staří lidé. Ale co je ještě horší – my si neuvědomujeme to, že vůbec nemluvíme o pomoci pro Italy, pro obyčejné lidi, kteří tyto běžence mají na svém území. A můžeme jenom děkovat lidem z Lampedusy a ze Sicílie, že se o ně starají. Oni by to také dělat nemuseli a mohli by jim otevřít dveře, aby šli k nám. Ale tito lidé jsou stateční, tito lidé nesou odpovědnost i za nás.
A myslím si, že právě slovo “odpovědnost” je velice důležité, protože Evropská unie jsme my. My řešíme, jestli nám příchod 1300 lidí jiného vyznání, jiné kultury nerozvrátí naši zemi. Ale v současné době občanů islámského vyznání je u nás 0,1 %, takže asi nerozvrátí. Myslím si, že pomoc vlády nabízející pomoc pro tuto situaci není řešení. Není to řešení ani pro běžence, ani pro Italy. A znovu bych zdůraznil – nezapomínejme na tyto lidi pomáhající imigrantům.
A potom je problém globální. Navázal bych na pana kolegu Martínka s jeho příměrem k římské říši. Ano, asi tam můžeme najít nějakou paralelu, jenomže Hadrianus, Trianus, Antonius Pius a Marcus Aurelius to uměli řešit. Ti rozšiřovali římskou říši. Ale římská říše na Silvestra roku 406 už to neuměla řešit. Tehdy přešlo přes 100 tisíc Germánů přes zamrzlý Rýn a tehdy začala destrukce římské říše. A to nás čeká. Nás nečeká 40 tisíc, nás nečeká 400 tisíc, ale odhaduje se, že k emigraci, k pohybu ze svých zemí je připraveno kolem 25 milionů lidí. A to je problém, který my si nechceme uvědomit nebo o něm nemluvíme, protože skutečně nevíme, jak ho řešit. A musíme říkat my, protože Evropská unie jsme skutečny my. To není Francie, to není Itálie, to jsme i my.
A já se obávám, že pokud nezměníme své uvažování, tak nás bude čekat to, co Řím po roce 406.
Protože nemůžeme zastavit miliony lidí, kteří jsou v pohybu běžnými prostředky. Nezastaví je žádné ploty, žádné vojenské blokády… Obávám se, že řešení bude daleko dramatičtější, pokud se k němu uchýlíme, a to bude nová kolonizace Středozemního moře. Protože, jak řekl pan kolega Martínek, jenom Maroko je stabilní, ostatní země jsou destabilizované. Můžeme si říkat, proč se tak stalo, ale nic na tom nemění skutečnost, že se můžeme zachránit jenom tím, že to území obsadíme za obrovských nákladů, vneseme tam řád, práci, lidi zaměstnáme, bezpečnost a budeme toto nové uspořádání rozšiřovat.
To je můj laický pohled, jak bychom tento problém mohli řešit. Protože normální, standardní prostředky nám na to stačit nebudou  Toto je moje replika k těmto dvěma věcem.
Ještě jednou bych se přimlouval, abychom při rozhodování nevnímali osudy jenom 1300 imigrantů, kteří navíc určitě naše hospodářství nerozvrátí, ale i ty Italy, kteří mají tyto lidi na svém území a vlastně se o ně starají za nás. Děkuji vám.
Vystoupení během rozpravy k Návrhu rozhodnutí Rady, kterým se stanoví prozatímní opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka (18. června 2015).

K zvažovanému zavedení kvót pro uprchlíky

V současnosti bych byl pro jednorázové zavedení kvót. Jsem pro, abychom pomáhali lidem v nouzi. Je ale třeba hledat principiální řešení. Ideální by bylo, kdyby se dařilo zlepšovat podmínky pro život uprchlíků už v jejich domovských zemích, aby neměli důvod utíkat ze strachu o život nebo o svobodu. Musí se i pomoci zemím, jako je Itálie.